VYBERTE SI REGION

Veleba: Lemaitre ukazuje, že i bílý sprinter má šanci

Brno /OLYMPIJSKÁ VÝZVA/ – Český rekordman v běhu na sto metrů a brněnský rodák Jan Veleba má od Nového roku šanci splnit limit na olympijské hry do Londýna. Chce se ukázat ve sprintu i štafetě.

1.1.2012
SDÍLEJ:

Sprinter Jan Veleba.Foto: Martin Sidorják

Usain Bolt. Justin Gatlin. Maurice Green a Donovan Bailye. Tito čtyři muži vyhráli v minulých patnácti letech mediálně nejsledovanější olympijský závod – běh na sto metrů. Tato disciplína je v posledních letech doménou rodáků z Karibiku nebo Afroameričanů. Na etnické Evropany většinou zůstanou místa v rozbězích, v lepším případě v semifinále.

Jenomže i oni si chtějí plnit sny. Alespoň se zúčastnit, poměřit síly s nejlepšími, nebo se zkrátka postavit do startovních bloků vedle Bolta. To všechno chce zažít i nejrychlejší muž české atletiky. Od loňského června drží rodák z brněnských Kohoutovic Jan Veleba rekordní čas 10,23 vteřiny. V následujících měsících se chce probojovat na olympijské hry. Svoje premiérové.

Co se vám vybaví, když se řekne londýnská olympiáda?
Dostat se na ni je můj sen. Také si uvědomuju, že se už rychle blíží. Doufám, že mi do té doby vydrží zdraví. Moc se těším.

Byl jste už někdy v Londýně?
Právě že nikdy. Rád bych se tam podíval. Možná se bude snažit překonat minulou olympiádu v Pekingu. Jenomže ta byla vážně obrovská. Potěšující je, že bude v Evropě. Šanci podívat se na ni má tak i víc českých fanoušků. Cesta je krátká a docela levná.

Jenomže ještě vůbec nemáte jistotu, že se na ni dostanete…
Limit můžu splnit až od Nového roku. Jde to jen na určených závodech. V těch, které mají nějakou kvalitu a splňují přísné podmínky.

Kolika takových akcí se hodláte zúčastnit?
Z hlavy ani nevím, kolik závodů to bude. Možností mě čeká dost, ale zase nemůžu běhat každý den. Půjde o období jednoho nebo dvou měsíců. Ještě mi zbývá spousta času. Než se dostanu do formy a vyběhám, potrvá třeba pět závodů. Minimálně osm závodů ale poběžím.

Určitě však spoléháte na konkrétní mítinky, na kterých budete mít větší šanci. Které to budou?
Jako dobrý odrazový můstek vypadá mistrovství Evropy v Helsinkách na konci června. Na Evropu je limit 10,34 vteřin. Odtamtud se můžu díky kvalitní konkurenci docela dobře dostat i na hry do Londýna.

Jenomže vy nepoběžíte jen o svůj individuální limit…
Chceme proniknout na olympiádu i se štafetou. Tím víc to ale budeme mít těžší, poběžím víc závodů. Společně s klukama a trenérem Kupkou tak strávíme víc času.

Není to risk?
Naopak, za větší jistotu se považuje štafeta. Pro bílé sprintery je v ní větší šance se prosadit než se jen se zúčastnit. Hlavní úkol pro štafetu je uspět na mistrovství Evropy, pak se chceme do Londýna hlavně dostat. Tam už asi na finále myslet nemůžeme.

Není pro vás stresující, když se blíží vytoužená akce a limit přitom stále nepřichází?
Hodně. Zažil jsem to naposledy v hale. Až v posledním závodě na mistrovství republiky jsem se dostal na Evropu do Paříže. Naštěstí jsem limit splnil ve vynikajícím čase.

Laik může namítnout, že nemůžete udělat tolik chyb, jako třeba v kolektivním sportu. Jak pracují nervy ve sprintu?
I tato disciplína je o psychice. Dá se v ní nasekat spousta chyb. V každém závodě jsem jich několik udělal. Ale věděl jsem, že přijde jiná akce, při níž se mi podaří se vyvarovat všech nedostatků. Stalo se. Navíc sportovec si cíle vytyčuje nejen sám, slovo má i zaměstnavatel. Nikdo nechce dostávat snížený plat. I tohle nad námi visí.

Předpokládám, že závod bez chyby se vám povedl třeba minulé léto v Pardubicích. Čekal jste, že o jedinou setinu překonáte třináct let starý rekord Ivana Šlehobra?
Částečně. Na jednu stranu jsem překvapený nebyl, protože jsem měl opravdu hodně natrénované. Věřil jsem, že na to mám. Ale nečekal jsem to v loňské sezoně, kdy jsem se vracel po zranění. Jenomže jsem byl v takové euforii, že můžu zase závodit.

A rovnou jste si vyrazil pro parádní čas 10,23 vteřiny.
Vrátil jsem se možná v lepší formě. Splnil jsem limit na mistrovství Evropy. Odskočil jsem si ze soustředění v Nymburku na extraligové závody do Pardubic. Z plného tréninku jsem přišel do ideálních podmínek. Přitom jsem tam nejel pro rekord. Chtěl jsem jenom vyhrát. V jakémkoli čase.

Už nějakou dobu se potýkáte s mezinárodní konkurencí. Na českých závodech své soupeře pravidelně porážíte. Uspokojuje vás vůbec ještě měření sil na domácích drahách?
Přiznávám, těžko se mi na ně připravuje. Letos jsem dvakrát prohrál, ale jinak se mi to vlastně nestává. Je problém se kvalitně nachystat. V hale takový problém neřeším. Mám tak konkurenta halového specialistu Libora Žilku.

Jak vlastně hodnotíte sezonu roku 2011?
Letos byla špatná, ale aspoň že se mi vyhýbala zranění. V halové sezoně jsem byl na mistrovství Evropy v semifinále na šedesátce. Pak jsem byl na drobné operaci a čtrnáct dní nemohl nic dělat. Pak jsem pro změnu dostal angínu. Měl jsem dlouhou pauzu, a tak jsem zkrátil přípravu. Přišlo pár dobrých výkonů, ale forma zase rychle spadla. Další závody mě hrozně unavily. Potom už jsem byl myšlenkami hlavně na nadcházející halové sezoně.

Skoro celý měsíc před Vánocemi jste strávil na Kanárských ostrovech. Je velký rozdíl, když se připravujete i v prosinci v teple, než kdybyste zůstal v České republice?
Předně bych nemohl počítat s takovými časy. Je to obrovský rozdíl, když v prosinci můžu odjet. Je tam teplo, jiné klima, dosahuju na úplně jiné časy. Tam běhám v kraťasech, tady bych musel oblečený, a to není úplně ono.

Ve spoustě lidí evokuje měsíc ve vyhlášeném turistickém letovisku spíš dovolenou než atletické galeje…
Ani jednou za ten měsíc soustředění jsem se nedostal do moře. Vždycky jsem ho jen zpovzdálí pozoroval. V bazénu jsem byl asi jenom jednou, a to jsme si byli spíš zchladit nohy. Neměl jsem ani čas se vykoupat.

Jak se dá vlastně načasovat forma na určité období?
U mě ji ovlivňuje hlavně trenér Jiří Sequent. Základ je samozřejmě trénink. Ten se na začátku sezony samozřejmě liší od toho v rozjeté sezoně. I když budu vyladěný, tak jako sprinter nemůžu hned v prvním běhu podat super čas. Musím mít za sebou pár závodů, kde bych se vyběhal. Jde i o zdraví.

Ve které oblasti cítíte mezery?
Ve všech. Technika není vynikající, snažím se hodně soustředit právě na ni.

Jak se vůbec motivujete v mezinárodní konkurenci? Těžko budete nejlepší na světě. Ta místa jsou asi vyhrazená pro Jamajčany a další silné sprinterské národnosti.
V každém závodě se snažím porážet i černé sprintery. Pro mě je obrovsky příjemné, když se mi to podaří. Když se mezi ně dokáže zmáčknout Francouz Lemaitre (Jediný atlet bílé pleti, který zaběhl jak stometrový sprint pod deset vteřin, tak i dvojnásobnou trasu pod dvacet vteřin – pozn. red.), tak proč ne já?

Christophe Lemaitre je o čtyři roky mladší. Berete jej přesto jako vzor?
Spíš mě motivuje, že i bílý sprinter se může prosadit.

Sport je v dnešní době také věda. Lze spočítat, na jaký čas můžete dosáhnout?
Je klidně možné, že moje hranice je na rekordním čase 10,23 vteřin. Nebo naopak pod deset. Já pevně věřím, že se ještě posunu. V nejbližší době vidím naprosto reálně čas 10,20. Samozřejmě za předpokladu, že budu odstraňovat co nejvíc chyb.

Když vás před pár lety provázela řada zranění, tak jste si posteskl, že jste raději nezůstal u fotbalu. Už vás to asi přešlo…
Po českém rekordu se samozřejmě všechno změnilo. I zranění se mi vyhýbají. Skončil jsem v městském přeboru. O nijak závratnou kariéru vážně nešlo (smích).

Kdo vás zlanařil pro atletiku?
Trenér na školních závodech. Měl se mnou jiné záměry, chtěl ze mě mít vytrvalce. Ukázalo se, že na dlouhé tratě nemám. Postupně jsme je zkracovali, až jsem zůstal na stovce.

Jan Veleba

Narozen: 6. prosince 1986 v Brně
Sport: atletika
Disciplína: běh na 100 metrů
Klub: PSK Olymp Praha
Trenér: KJiří Sequens
Úspěchy: držitel národního rokejrodu v běhu na sto metrů časem 10,23 (2010), 1. místo na mistrovství ČR (2010), 2. místo na mistrovství ČR (2006, 2008, 2009), 3. místo na mistrovství ČR (2011)
olympijská fakta

U atletiky nejsou stanovené počty nominačních míst. Na základě splněných výkonnostních limitů bude Český atletický svaz předkládat jmenovité návrhy nominace Českému olympijskému výboru. Výkonnostní limity vycházejí z limitů A a B Mezinárodní atletické federace a Mezinárodního olympijského výboru. A limit pro olympijské hry je na londýnské hry 10,18 vteřin, na hry se ale dostanou i stovkaři, jejichž čas má hodnotu B limitu, tedy 10,24 vteřin. S horším časem může Česká republika vyslat jednoho běžce. V Londýně začínají rozběhy 4. srpna v deset hodin dopoledne, tedy hned druhý den olympiády. Hned o den později jsou na programu semifinálové běhy i finále. Ceremoniál pro vítěze následuje o další den později.

Cestu má složitou, tvrdí Masná

Brno – Je o rok a půl starší i zkušenější, běhá delší tratě. Přesto má půlkařka Lenka Masná se sprinterem Janem Velebou mnoho společného. Oba patří do tréninkové skupiny Jiřího Sequenta, oba vyměnili brněnský oddíl za pražský Olymp. Pro Deník Rovnost mluvila nejen o Velebově naději na olympijské hry.

O šancích. „Bude to mít nesmírně těžké. Na horší limit si určitě brousí zuby i Pavel Maslák, i když je spíš čtvrtkař. Když bude Honza zdravý, tak může dosáhnout i na lepší limit. Moc bych mu splnění snu přála.“

O Londýně. „Pokud se tam dostane, tak na něj čeká strašně těžká úloha. Konkurence ve sprintu je obrovská. Bylo by hezké, kdyby se dostal třeba do semifinále. Zatím se ale mezi nejlepší nedostal ani na Evropě.“

O atletovi. „Kdyby měli všichni naši talentovaní atleti takovou vůli, jakou má Honza, máme olympijské vítěze. Dává do sportu všechno. U něj je zkrátka vždycky na prvním místě.“

O člověku. „Mimo závody se moc nepotkáváme. To hlavně na soustředěních. Nikdy jsem s ním neměla problém. Žádné naschvály si neděláme. Je to příjemný kluk, se kterým si člověk může popovídat o čemkoli.“

O budoucnosti. „Vybral si disciplínu, ve které dominují černí běžci z Jamajky a Spojených států. Pro bělocha není jednoduché se prosadit. Ale třeba napodobí Francouze Lemaitrea a dostane se aspoň k deseti vteřinám. To by na českého sprintera klidně stačilo.“

Právem sebevědomý rychlík

S Janem Velebou jsme se osobně neznali. Volal jsem mu jen dvakrát, abychom se domluvili na přesném termínu schůzky. I to bylo jen tak tak. Nejrychlejší muž v republice se zrovna vracel ze soustředění na Kanárských ostrovech.

Středa, deset hodin dopoledne. Sraz kde jinde než pod hodinami na brněnské ulici Česká. Chlapík, který by mě na deseti metrech předběhl asi o osm, jde na čas. Dokonce ještě o dvě minuty dřív.

S minimálním věkovým odstupem nemáme problém s tykáním a v kavárně v centru už mu jako atletický laik pokládám dotazy typu: kudy vede vaše cesta na olympiádu?

Odpovídá trpělivě. Možná až moc na pětadvacetiletého sportovce.

Tenhle ten Honza z Brna to má totiž v hlavě srovnané. Ví, čeho chce dosáhnout a jak na to. Jde to na něm vidět.

Vypadá sebevědomě. Ale nedivím se, vždyť má český rekord. Skutečný. Nic jako pojídání jitrnic na čas nebo výroba nejmenší figurky k betlému. Ten kluk je prostě „jen“ rychlý jako vítr.

Když se pak dovídám, kolik volna si za rok užije, možná je na tom v tomto ohledu hůř než novináři. Ale nezdá se, že by si stěžoval.

Se závěrečným placením dvou pomerančových džusů jsem jej předběhl. Však on to vrátí v srpnu u televizních obrazovek. A nejen mně.

Autor: Michal Čejka

1.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies