Populární snajperka si poprvé od přestupu z brněnských Žabovřesk vyzkoušela návrat do města, ve kterém sbírala jedenáct let úspěchy jako na běžícím pásu. Hráčka USK Praha se osmnácti body podílela na vítězství svého nového týmu 104:68 na palubovce Valosunu Brno. „Lidi si těžko zvykají na můj modrožlutý dres,“ usmívá se Vítečková.


Jak se cítíte opět v Brně?
Je to pro mě teprve start brněnských návratů. Mnohem větší emoce očekávám až v utkání v Žabinách. V každém zápase proti Valosunu jsem hrála jako host, takže se vlastně nic moc nezměnilo.

Přece jen na sobě po jedenácti letech máte jiný, než brněnský dres.
Není to ani můj první zápas za Prahu, takže žádný zvláštní pocit mě vážně neprovází. Dres je zvláštní, to ano. Hodně lidí mi řeklo, že si nemůžou zvyknout na modrožluté barvy. To je vážně docela změna proti bílozelenému brněnskému dresu. (úsměv)

Poprvé od šampionátu hrajete v hale ve Vodově ulici, která před měsícem praskala ve švech. Nelekla jste se při pohledu na poloprázdné tribuny?
Nešla jsem do utkání s tím, že hala bude plná jako na mistrovství světa. Všichni víme, kolik diváků na ženský basket chodí. Když jsem koukala na tribuny, zrovna málo lidí tady nebylo, ale mohlo by to být i lepší. Jsme v úvodu sezony, takže fanoušci snad chodit teprve začnou. Záleží, jak kvalitní budou zápasy a výkony. Basket přece hrajeme pro diváky.

Pauza po mistrovství byla krátká. Jste unavená?
Pauza byla hodně krátká, to je pravda. Trenér nás nehnal v prvních dnech na dva tréninky denně, takže jsme mohly odpočívat. Zatím na sobě únavu necítím. Podle mě je to tím, že po jedenácti letech hraju jinde, než v Brně. Lépe jsem asi našla motivaci, protože prožívám velkou změnu, která mě žene dopředu.

Jak jste zatím v USK spokojená?
Na hodnocení je brzy. Na pobyt v Praze si nemůžu stěžovat. Horší to je s výkonností. Máme co zlepšovat, protože nejsme sehrané. Musíme na sobě hodně zapracovat.

V duelu s Valosunem vás trápila taky střelba.
Střelba je až na posledním místě. Nefunguje nám obrana. Třeba ve druhém poločase jsme se hodně zlepšily, pressovaly jsem po celém hřišti a tím jsme zvedly i bodový náskok. I tak je mezer ve hře hodně.

Tyto mezery zavinily i domácí euroligovou porážku 65:66 se Salamankou?
Začaly jsem úplně špatně. Věděly jsem, že soupeř hraje rychle do útoku, ale nereagovaly jsme na to. Celý zápas jsme stahovaly, navíc se vyfaulovala rozehrávačka a potom i já. Štvalo mě, že se prohrálo o jediný bod. Když se prohraje třeba o deset, skousnete porážku líp. Musíme se poučit.