Další díly Kodaňského zápisníku si přečtěte ZDE

Máte strach z výšek? Já osobně ani moc ne, ale přesto je to jeden z mnoha důvodů, proč nemůžu dělat dráhovou cyklistiku. Když pominu, že mi kolo v mém dětství sloužilo většinou jen k dopravě pro zmrzlinu na půl kilometru vzdálené náměstí a v současnosti se snad častěji svezu letadlem než v sedle kola (nikdy jsem neletěl), nemám hlavně potřebné dispozice. Sprinteři jsou narostlí bombarďáci, když se podívám na vytrvalce, ti jsou vysekaní jako od sochaře. Já jsem obyčejný.

Jenže když jsem poprvé přišel do překrásné arény Ballerup v dánské Kodani a na vlastní oči jsem zblízka spatřil dráhu, na níž cyklisté řádí… Ustrnul jsem. Zhostil se mě strach z výšek. Když stojíte nad zatáčkou a přemýšlíte, jak na tak příkrém svahu může někdo udržet kolo, přemýšlíte o správnosti předcházející­ho obědu.

A tak jsem se raději pohodlně usadil na tribunu a hltal jejich výkony. Ta atmosféra vás vtáhne, když vidíte bodovačku na čtyřicet kilometrů, ani nedutáte a přemýšlíte o výjimečnosti těchto sportovců.

No a když odpoledne přejete štěstí Milanu Kadlecovi a on vám po té řežbě ukazuje bronzovou medaili z mistrovství světa, pomalu zapomínáte dýchat. Tak Česká republika vstoupila do světového šampionátu. Nuže, vítej Dánsko.