VYBERTE SI REGION

Volejbalistovi Procházkovi vzal režim obě angažmá v cizině

Hrdějovice, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Reprezentant Antonín Procházka odešel z Brna kvůli bytu. Do národního týmu dorostu se dostal rok poté, co se začal volejbalu věnovat

11.11.2013
SDÍLEJ:

Volejbalista Antonín Procházka.Foto: ČTK

I v letadle linky Dakar Rio de Janeiro se může „upéct" přestup z Brna do Českých Budějovic. Koncem roku 1966 cestovala výprava brněnských volejbalistů na zájezd do Jižní Ameriky. Hráči něco málo popili. „Tak říkám trenérovi Karlovi Lázničkovi, jestli mi nemůže pomoct sehnat byt. Že si ho sám zaplatím," vzpomíná někdejší volejbalista Zbrojovky Antonín Procházka. „Karel prohlásil, že nebude nikoho protežovat. Tak jsem našel dopisní papír a napsal dopis do budějovického klubu. V Riu jsem ho hodil do schránky a na psaní zapomněl," hlásí letos jedenasedmdesátiletý bývalý reprezentant pod vysokou sítí.

České Budějovice o něj měly zájem už dřív. Po návratu zpoza Atlantiku na něj na Štědrý den čekala manželka. „Místo do Brna jsme jeli na jih Čech. A zůstal jsem tam přes čtyřicet let," říká držitel bronzové medaile z mexické olympiády v roce 1968.

ANTONÍN PROCHÁZKA
Narozen: 3. dubna 1942 v Brně (71 let)
Sport: volejbal
Post: nahrávač
Hráčská kariéra: Lokomotiva Brno-Komárov, Spartak Brno ZJŠ, Dukla Kolín, Slavoj/Škoda České Budějovice
Trenérská kariéra: Škoda České Budějovice
Největší úspěchy: bronz z olympijských her (1968), stříbro z mistrovství Evropy (1967), dva tituly mistra ČSSR (1963 a 1965)
V reprezentaci: v letech 1961-1969
Zajímavost: Po olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 byl komunistickými funkcionáři označen za vůdce rebelie mezi volejbalisty.

Přestože vyměnil vinohrady za rybníky, na svoje kořeny nezapomíná. „Srdcem jsem pořád Moravák. Vždyť jsem z Brna ani neodešel vlastní vinou," prohlašuje o svém přesunu.

Procházka patřil do řady sportovních fenoménů své doby. Od mládí se věnoval prakticky všem tehdy dostupným sportům. Ve fotbale byl ve výběru Brna. A k volejbalu se dostal náhodou.

Tehdy musely mít všechny týmy ve vyšších soutěžích dorost. Brněnská Lokomotiva jej chtěla získat náborem. „S klukama z fotbalu jsme jej vyhráli. Přitom volejbal jsem hrál naposledy ve skautu, a to jsem se spoluhráčům motal pod nohama," přiznává.

V patnácti letech se stal z fotbalisty volejbalistou. V osmnácti letech jej trenéři poprvé nominovali do reprezentačního A týmu. V dnešní době téměř nemožná věc. „Říkám, že talent je jen čtyřicet procent, dalších šedesát je píle. Pomohla mi všeobecná průprava v mládí. Makali jsme na sobě tvrdě. S Ludvíkem Daňkem (legendární brněnský diskař pozn. red.) jsme vyklidili uhelnu a udělali z ní posilovnu, i když jsme o posilování nic nevěděli. Díky tomu jsem se hrozně zlepšil ve výskoku," přibližuje Procházka důvody raketového startu kariéry.

Její vrchol přišel v roce 1968. Československý sport slavil v Mexiku medailové žně, zatímco národ doma úpěl po invazi „spřátelených armád."

Politické gesto

Českoslovenští volejbalisté včetně Procházky Polákům, Bulharům a dalším reprezentantům států Varšavské smlouvy před zápasy nepodali ruce. „Soupeřům jsme to pak vysvětlili, proč to děláme. Lidi doma nám poté vyčítali, že jsme prohráli poslední zápas se Sovětským svazem. Jenže my jsme byli strašně přemotivovaní," vrací se později mnohonásobný mistr republiky ve veteránských kategoriích k politickému rozměru olympiády v roce 1968.

Po návratu do vlasti už byla u vesla nová politická garnitura. Nikdo z reprezentantů nemohl čekat, že jim olympijské rebelantství projde bez povšimnutí. Procházka byl spolu s ostravským Jiřím Svobodou označený za hlavního strůjce rebelie. „Náš tajemník v Českých Budějovicích byl naštěstí rozumný. Naopak Svoboda přišel o práci i o byt," upozorňuje na tehdejší poměry.

Nálepka buřiče se Procházkovi v dalších letech nevyplatila. Po posledním představení v reprezentaci podepsal smlouvu s brazilským Santosem a těšil se na exotické angažmá. „Chtěl jsem Vánoce 1969 ještě strávit doma. Jenže pak zavřeli čáru a já už se nikam nepodíval," lituje prvního zmařeného odchodu do zahraničí.

Přišel totiž ještě jeden, ale až v jeho trenérské kariéře. Po dvou sezonách na lavičce Českých Budějovic se dohodl s klubem z Belgie. „Pak u mě zazvonili dva pánové. Chtěli mi zkontrolovat pas, který mi zabavili. Nebylo v zájmu vlasti, abych vycestoval," říká muž, který měl problémy i kvůli bratrově emigraci do Kanady.

Přitom tento „rebel" neměl o pár let dřív daleko k tomu, aby se stal profesionálním vojákem. Samozřejmě ve volejbalovém oddíle. Jako mladík si za dva roky na vojně v Kolíně připsal domácí titul a stříbrnou příčku k tomu. „Nabídku jsem odmítl, stejně jako o něco později tu z Českých Budějovic," hlásí.

Byt odmítl

Ta přišla po mistrovství světa v roce 1966, které se hrálo v Praze. „Slyšel jsem: Pojď k nám, dostaneš byt. Ale já jsem to smetl ze stolu," přiznává.

V roce 1965 slavil s brněnským klubem svůj druhý a poslední mistrovský titul. „Měli jsme vynikající partu a dobrý ročník mladých hráčů jako Paták, Koudelka nebo Schenk. Láznička trval na tom, že i zranění hráči se musí na trénink chodit aspoň dívat. I to nám pomáhalo," vzpomíná na legendu brněnského volejbalu, která však stála i u jeho reprezentačního konce.

V lize vydržel do šestatřiceti let jako budějovický kapitán. „Bavilo mě vychovávat kolem sebe mladé hráče, i když to někdy bylo těžké. Za nás jsme s sebou na zájezdy vozili tři kytary a banjo, hráli karty. Později si mladí raději četli. A karty neuměli vůbec," povídá Procházka.

Konečný ústup z palubovky si nenaplánoval. Byl vynucený. V 62 letech. „Na podnikovém turnaji jsem si přetrhl achilovku. To byl konec," vzpomíná na devět let starou událost.

Sportu ale neuniká ani nyní. Hned po převratu v roce 1989 vstoupil do Klubu českých olympioniků, později založil krajskou odnož v Českých Budějovicích. „Založili jsme třeba nadační fond, který podporuje bývalé sportovce. Je ostuda tohoto státu, že se o ně nestará," prohlašuje rezolutně muž, jehož největším vzorem byl nahrávač Josef „Bulda" Musil, který se o pár let později stal jeho spoluhráčem a kamarádem v reprezentaci.

Bývalému vynikajícímu nahrávači Procházkovi spoluhráči přezdívali had nebo také hadička. „Ať si každý sám přebere, kvůli čemu mi tak asi říkali," rozesměje se důchodce.

Autor: Michal Čejka

11.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies