VYBERTE SI REGION

Volejbalová ''Eša'': z Brna do kraje mušketýrů

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Nahrávačka Eva Adamová na palubovce dřela se slavným koučem Kafkou, má evropské stříbro z Ronda a zamilovala si francouzské hory.

7.4.2012 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie
Volejbalistka Eva Adamová.

Volejbalistka Eva Adamová.Foto: DENÍK/Attila Racek

Volejbalová hraběnka de la Fère z kraje Dumasova mušketýra Athose, sportovní guru ve věznici i nezničitelná žena, kterou z hřiště nevyženou ani páteční třiačtyřicáté narozeniny. A hlavně majitelka evropského stříbra z roku 1993. To je Eva Adamová.

Brněnská rodačka v pestré kariéře vystřídala devět klubů, strávila čtyři roky ve Francii a s koučem Milanem Kafkou před devatenácti lety vydřela jeden z největších úspěchů českého volejbalu. „Urvaly jsme nečekaný výsledek. Trenér Kafka šampionát zvládl skvěle takticky. Hala byla nežduchaná a tribuny vytvořily senzační kulisu. Na semifinále přišlo pět tisíc lidí,“ líčí Adamová atmosféru brněnské haly Rondo, která mistrovství Evropy v roce 1993 hostila. To ještě reprezentantka nosila dívčí jméno Vostrejšová.

Tehdy ledový hokejový stánek roztál pod stříbrným gejzírem volejbalistek, které naposledy hrály ve společném československém výběru. Domácí tým na cestě za medailí porazil špičkové soupeře z Itálie nebo Nizozemska. V semifinálovém tie-breaku proti Ukrajině přišel pro Adamovou hvězdný okamžik. „Vyhrály jsme 19:17. Kafka mě poslal v koncovce na servis. Dala jsem dvě esa a potom v poli čapla těžký míč. Najednou jsme skočily do finále. Zápas o zlato s Ruskama byl těžký. Soupeřky čněly na síti snad o metr výš,“ popisuje marný boj.

Adamová při slavné chvilce národního týmu spolupracovala s další slavnou nahrávačkou Evou Štěpančíkovou. Trenér Kafka spoléhal kromě jejich přesné ruky i na bleskurychlý postřeh tohoto dua v obraně. „Byla jsem hlavně polařka. Na síti jsem moc nezářila. Já i Eva jsme přes psa neviděly na trolejbus. Jsme na volejbalistky obě docela malé,“ směje se 174 centimetrů vysoká hráčka.

Medaile tehdy čtyřiadvacetileté dívce přinesla po delší době pozitivní myšlenky. „Před šampionátem se mi totiž těžce zranila máma. Zlomila si páteř přesně v den, kdy jsme nastupovaly na závěrečné brněnské soustředění,“ tlumí hlas.

Nejvýraznější vzpomínku na stříbrné Rondo a začátek devadesátých let má Adamová spojenou právě s volejbalovým šamanem Kafkou. „Prvně jsem s ním bojovala. Držela jsem se své pravdy a on mě nerespektoval. Měl obrovskou autoritu a nenechal si do ničeho kecat. Nakonec jsme k sobě našly cestu,“ vypráví blonďatá nahrávačka.

„Milan Kafka byl lampasák a měl i povahu důstojníka. Když jsme ho naštvaly, nastala bouře. Napřed řval, ale pak se z něj stal kamarád a všechno nám hezky vysvětlil. V pravý moment dělal tahy, které by si jiný trenér netroufl. Měl pro hru úžasný cit,“ chválí muže, který už dřív jako kouč Králova Pole vychoval celou řadu reprezentantek.

Celý život Eša

Adamovou k volejbalovému míči dovedla o pět let starší sestra, která hrála městskou soutěž za Slovan Černá Pole. Talentovaná dívka se dostala v roce 1981 do žákovského týmu v Králově Poli. Už tenkrát jí nikdo neřekl jinak než přezdívkou Eša. „Vymyslela ji sestra. Narodila se Evička a všechno se doma točilo kolem miminka. Sestra byla na druhé koleji a Ešu vymyslela jako hanlivou přezdívku. Zůstalo mi to do teď. Na Evu už vůbec neslyším,“ krčí se smíchem rameny brněnská opora, která později strávila čtyři roky v reprezentační juniorce jako první nahrávačka.

V královopolském áčku nejprve kryla záda zkušenější Romaně Kumpochové. V roce 1990 se už těšila z historicky prvního klubového titulu mistryň československé republiky. „Pak přišlo zranění kolene a manžel našel v novinách inzerát na studijní pobyt ve Francii spojený s volejbalem v nižších soutěžích. Odešla jsem do La Fère a potom do Remeše,“ popisuje.

To ještě netušila, že ji čeká hodně zajímavá životní zkušenost. „Jako mladá Češka jsem byla pro Francouze rok po revoluci exot. Noviny o nás psaly, že jsme chudáci z východu a nemáme ani co jíst. Dostala jsem místo sportovní instruktorky v mužské věznici. Učila jsem trestance volejbal, stolní tenis i fotbal,“ upozorňuje na svoji netypickou francouzskou misi.

Z netradičního zaměstnání měla prvně respekt. „Bála jsem se. To je jasné. Ale nakonec ve věznici všechno výborně klapalo. Když mezi chlapy přišlo mladé děvče, byli jako vyměnění,“ dodává.

Po dvou letech se Adamová vrátila do Brna, dostudovala na pedagogické fakultě francouzštinu a tělocvik. Získala taky v Rondu zmíněné evropské stříbro.

V roce 1995 šestadva­cetiletou tvůrkyni hry po mateřské dovolené vyměnilo Královo Pole do Univerzity Brno za Mariku Těknědžanovou. O rok později už slavila stříbro s družstvem Žiliny ve slovenské nejvyšší soutěži.

Volejbalistka Eva Adamová.

Zpět do Francie

Adamovou čekal ve druhé polovině devadesátých let další vrchol kariéry. Okusila atmosféru francouzské nejvyšší soutěže. Zahrála si v Calais a poté v Riomu. „Ve Francii hrála spoluhráčka z reprezentace Táňa Krempaská a angažmá mi dohodila. Jela jsem do Calais na testy a klub si mě tam už nechal. Trénoval nás jakýsi Arab a moc volejbalu nerozuměl. Hlavu a patu měla až druhá sezona v Riomu,“ říká.

Zemi vína, šansonu a herce Louise de Funèse si oblíbila. „Jenže hlavně kvůli horám. Když jsem tam jela asi před patnácti lety na hory poprvé, byla jsem fascinovaná. Každý rok se ráda na lyže vracím,“ zasní se při myšlenkách na druhý oblíbený sport.

I přes čtyři francouzské roky nejraději vzpomíná na volejbalový život se spoluhráčkami z Brna. „Seděla mi nahrávka pro Danu Gottwaldovou a Janu Němcovou, se kterou jsem hrála od juniorek až po nároďák. Každá nahrávačka má svoji tutovku. Když jde do tuhého, důvěřuje jedné hráčce. Jana měla skvělé zápěstí. I když jsem nahrála hůř, vždycky míč v krizovém momentu spravila,“ chválí své kolegyně z palubovky.

S brněnskou partou samozřejmě nezažívala jen volejbalové chvilky. „Jako mladé holky jsme v áčku ze začátku nedostávaly moc šancí, tak jsme se v létě sbalily a objezdily všechny turnaje v republice. Jezdila s námi jediná starší hráčka, Míla Černá. Říkaly jsme jí mamko. Do všeho nás zasvětila…Jejda, to radši ani nebudu rozvádět dál,“ směje se na celé kolo při vyprávění o známé akci Vranovské léto.

Na začátku sezony 2000/2001 se podruhé vrátila z Francie do Brna. Jenže dres Králova Pole už nikdy neoblékla. „Měla jsem docela formu, ale trenér Mirek Čada mě nechtěl. Tehdy už byla nejlepší nahrávačka Soňa Dosoudilová. Hrála jsem první ligu za Moravskou Slavii a po pár letech už byla volejbalem unavená a skončila. Teď se na Morendě sportem bavím v béčku. Pochlubím se. Vyhrály jsme letos kraj,“ pyšní se na oko.

Dalších sedm let učila v Rosicích u Brna na průmyslovce a dva roky trénovala mladé volejbalistky na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka v Botanické ulici. „Teď jsme si doma udělali miniškolku a hlídáme děti. Klape to slušně a jsem spokojená,“ uzavírá bývalá reprezentantka, která žije v Černých Polích.

Eva Adamová

Narozena: 6. dubna 1969 v Brně (rozená Vostrejšová)

Sport: volejbal

Post: nahrávačka

Kluby: KPS Brno (1981–1990, 1993–1995), La Fère (1991–1992), Remeš (1992–1993), UniBrno (1996), Žilina (1996–1997), Dolný Kubín (1997–1998), Calais (1998–1999), Riom (1999–2000), MS Brno (2000–2012)

Klubové úspěchy: český titul 1990 (KP Brno), 2. místo extraliga SR 1997 (Žilina), 5× juniorský titul 1984–1988 (KPS Brno)

Reprezentační úspěchy: 2. místo ME 1993 (ČR), 4. místo JME 1986 (Bulharsko)

Autor: Marek Těšík

7.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

O Seniorbus je zájem: Jedna cestující žádá, abychom vynesli smetí, vypráví řidič

Brno /REPORTÁŽ/ – Dvaasedmdesátiletá Zdeňka Bombíková zatím z ranního chladu opatrně nastupuje do vyhřátého bílého vozu. Na jeho boku červeně září nápis Seniorbus. Je čtvrtek krátce před devátou ráno. Merhautovou ulicí v Brně v dopravní špičce projíždí množství aut.

Tipy na víkend: Vánoční trhy začaly i na brněnském výstavišti

Brno – Kromě vánočních trhů v centru Brna mohou lidé od pátku zajít i na brněnské výstaviště. Téměř pět set různých prodejců otevřelo své stánky na tamním vánočním trhu. V provozu zůstanou až do 18. prosince. Největším lákadlem jsou podle pořadatelů řemeslné výrobky i regionální delikatesy. Stánkaři je dovezli ze všech koutů České republiky i ze zahraničí.

Týden s elektronickou evidencí tržeb: řada podniků zdražila. Ne kvůli EET, tvrdí

Jižní Morava – Stejný oběd ve stejné restauraci, ale za cenu i o čtvrtinu vyšší než před týdnem. Jihomoravané, kteří chodí do restaurací, už týden musejí sáhnout hlouběji do svých kapes. Útrata jim v mnoha případech narostla se zavedením elektronické evidence tržeb od minulého pátku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies