Americký kouč Brňanek Andre Christopher González se už několik měsíců snaží svým svěřenkám vtisknout vítěznou mentalitu. „Dokud si ji člověk neosvojí, je těžké se pak soustředit i na každý malý detail, z kterých se skládají vítězství," říká jedenačtyřicetiletý trenér, který se týmu ujal v létě.

Ve Vyzývacím poháru vás čeká ruský celek Zarechie Odintsovo. Jak dlouho už tento dvojzápas nosíte v hlavě?

Koncentruji se pouze na nejbližší zápas. Dva týdny dopředu jsou pro mě jako dva roky. Máme o soupeři dostatek informací a dostaneme se k nim až ve správný čas. Odintsovo je samozřejmě tým světové špičky. Může to být nejtěžší soupeř, s jakým se za celou sezonu střetneme.

Jsou vaše svěřenky na duel s favoritem připravené?

V naší hře jsou vidět aspekty, které rostou, v některých naopak ještě potřebujeme přidat. Rychle. (smích) Je pro nás docela složité udržet trpělivost. Bude asi nějakou chvíli trvat, než jí dosáhneme. Potřebujeme víc času, abychom správně prováděli pokyny v obraně a protiútoky.

Co už se vám podařilo za dobu vašeho angažmá v Králově Poli zlepšit?

Těší mě, že organizace hry už se zlepšuje. Co jsem měl informace z minulého roku, tak tým měl problémy na příjmu. Ale cítím, že teď i v této části hry rosteme. Pak se zase musíme zaměřit na servis a útok. Musíte ale vždycky začít od základů, a to je pro mě příjem. Lepší se, proto můžeme jít dál. Není snadné zachovat trpělivost, protože všichni se chceme lepšit co možná nejrychleji a ve všem. Jenže takový je sport, věci potřebují svůj čas.

Už jste si stihl udělat obrázek o kvalitě české extraligy?

Když budu úplně upřímný, tak pořád poznávám spíš svůj vlastní tým. (úsměv) Ještě jsem si neudělal názor na ligu jako celek, snažím se soustředit na svoje družstvo. Když se mě zeptáte třeba za dalších šest týdnů, už budu vědět.

Jak hodnotíte zájem českých fanoušků o ženský volejbal?

Hrál jsem v Americe před pětadvaceti tisíci diváky, pak v Istanbulu, v Rusku, kde jich chodí kolem deseti nebo dvanácti tisíc. Je důležité, aby brněnští fanoušci viděli a pochopili, jak tvrdě tyhle holky pracují na tréninku. Když lidé přijdou na trénink a uvidí to, pak věřím, že navštíví i zápas, a tím ocení dřinu hráček. Není to pro ně snadné, mají nového trenéra, nový systém, novou filozofii. Každý den se snažím je posunovat dopředu. Věřím, že jednou bude náš produkt tak dobrý, že se v hale dočkáme plných tribun.

očima hráčky„Klade důraz hlavně na přesnost, na chytrost, snaží se, abychom o volejbale přemýšlely. Abychom myslely dopředu na to, co následuje po určité situaci. V tom se asi liší od trenérů, kteří zde byli před ním. Víc o volejbale přemýšlíme do hloubky."
blokařka Sandra Onderková

Zvykly si už hráčky na komunikaci v angličtině?

Je to dobré, holky jsou chytré. Ivana (Cebáková - pozn. red.), Anna (Širůčková), Markéta (Chlumská) jsou vzory pro ostatní a mně dost pomáhají s komunikací. S tímhle máme opravdu málo problémů, zvládneme si říct taktiku, jak chceme hrát. V tomhle musím holky pochválit.

S hráčkami prožíváte za postranní čárou každý zápas hodně emotivně. Potřebujete po závěrečném hvizdu vypnout?

Vůbec, jdu po zápase domů a hned studuji video z našeho zápasu, hledám chyby. A pak už začínám s přípravou na další utkání. Máme za cíl se umístit v první čtyřce nebo pětce, práce je hodně, takže na velký relax čas není.

Nijak se netajíte tím, že toužíte vyhrávat v každém zápase. Jak se vám daří vtisknout vítěznou mentalitu také brněnským volejbalistkám?

Nikdy nejdu do zápasu s tím, že ho můžu prohrát. Moje mentalita je asi trochu jiná. Jsem překvapený, když nevyhraju. Vím, že to asi není úplně obvyklé. Ano, opravdu chci, abychom získali každý bod a vyhráli každý zápas. Možná to zní úplně nereálně, ale dokud si člověk tuhle mentalitu neosvojí, je těžké se pak soustředit i na každý malý detail, z kterých se skládají vítězství. A tohle chce také čas. Jsme prostě ve fázi růstu. (úsměv) A snad bude co nejrychlejší.

Na předsezonní tiskové konferenci už jste novináře pozdravil česky. Děláte další pokroky?

Už docela zvládám porozumět a udělit nějaké taktické pokyny. Nejsem skvělý, ale doufám, že i já v této oblasti rostu.

Zvykl jste si už na život v Brně?

Lidé jsou tady moc přátelští. Když máte stejný pocit ve velkém městě jako v malém, je to dobré. Žil jsem v Istanbulu, v Curychu a Amsterdamu, takže tohle je pro mě příjemná změna.