VYBERTE SI REGION

Zápasnice Hanzlíčková: Olympiádě obětuju úplně vše, upravila jsem si i stravu

Brno – Ještě před dvěma lety se jen tak poflakovala a popíjela s přáteli. Sportování po dlouhých deseti letech upozadila a dala si pauzu od každodenní porce náročných tréninků. A nebýt osudné náhody, asi se k zápolení se soupeřkami už nevrátila. Jenže ta náhoda naštěstí pro český zápas přišla. Letos získala na mistrovství Evropy do třiadvaceti let stříbro a před sebou už má další velkou výzvu, probojovat se na olympijské hry v brazilském Riu de Janeiro.

16.1.2016
SDÍLEJ:

Nastupující hvězda českého zápasu, Adéla HanzlíčkováFoto: ČTK/Ladislav Adámek

Místo si může zajistit na jaře ve třech kvalifikačních turnajích. „Při povodních v Praze v roce 2013 bylo vytopené centrum sportu. Moje současná kolegyně odjela trénovat do Brna a požádala mě, abych trénovala s ní. Všiml si mě Milan Hemza, který si řekl, že ve mně něco je. Vozil mě s nimi na závody. Když se dostavily první výsledky, začala jsem se tomu věnovat naplno. Neuvěřitelně mě motivovaly," říká jedenadvacetiletá zápasnice ve volném stylu Adéla Hanzlíčková v prvním dílu seriálu Brazilský sen, ve kterém Deník Rovnost každý týden představí jihomoravské olympijské naděje pro hry v Riu de Janeiro pro rok 2016.

Kdy jste si uvědomila, že vám vyhovuje zápas?

Prvně se mi líbila atletika nebo plavání, ale jakmile jsem zkusila zápas, věděla jsem, že to bude přesně pro mě.

Kdo vás k němu přivedl?

Dostala jsem se k zápasu při mém nástupu na základní školu, kde se jednalo o hlavní sport. Zaujal mě hned od začátku.

Co říkají na vaši zálibu rodiče?

Ze začátku se o mně možná báli, teď už si snad zvykli. (smích) Oba mě maximálně podporují v tom, co dělám. Můj táta mi dokonce přijel fandit na mistrovství světa až do Uzbekistánu. I máma je nadšená, zápas se jí líbí.

A co vaši partneři, setkala jste se někdy s negativními ohlasy na váš sport?

Naopak. Všichni mí partneři mě maximálně podporovali. Třeba můj bývalý přítel Jaroslav Kotas mi založil na facebooku fanclub, za což mu dodatečně děkuju. A pokud má někdo problém, dostane záhlavec, aby jej už víc neměl. (smích)

Takže vaše největší přednost je síla?

To se nedá říct. Síla bez techniky je k ničemu, stejně jako technika bez síly. Potřebujete oboje. Nicméně zápas, i když se to nezdá, je hodně o technice, takže sílu možná mírně převáží.

Kterého z vašich úspěchů si zatím ceníte nejvíc?

Do finále se mi podařilo probojovat pouze jednou a byl to obrovský zážitek. Takže nejvíc si zatím cením druhého místa na evropském šampionátu do třiadvaceti let.

V říjnu jste obhájila pozici nejlepší zápasnice České republiky z loňského roku. Jste kvůli tomu pod větším tlakem?

Vzhledem k tomu, že většina lidí u nás ani pomalu neví, co je to vlastně za sport, není to zrovna terno. (smích) Vítězství přináší samozřejmě hezký pocit a zároveň závazek. Kromě tvrdého tréninku se občas musím objevit na nějaké akci, dělat rozhovory, jít na focení nebo něco podepsat, což mě vážně baví, takže to ani jako povinnost vůbec neberu.

Zažila jste chvíli, kdy jste si řekla, že zápasu necháte?

Hodněkrát. Nakonec jsem to i udělala a dala jsem si od sportu přibližně roční pauzu. Tehdy jsem se jen poflakovala a popíjela. Na chvíli to byla zábava…

Co vás tedy posunulo v tom, že sportu nenecháte a budete pokračovat?

Šlo vlastně o úplnou náhodu. V roce 2013 zasáhly Prahu povodně a centrum sportu, kde v současné době pracuji, bylo vytopené. Moje současná kolegyně Lenka MartinákováHocková se přesunula za tréninkem do Brna, dokud se to neuklidní. Požádala mě, abych s ní v Brně trénovala. Tam si mě všiml kouč Milan Hemza, který si řekl, že ve mně možná ještě něco bude a vozil mě s nimi na soustředění a závody. Když přišly první úspěchy, obrovsky mě to motivovalo a začala jsem se zápasu zase věnovat naplno. Nebýt této osudné náhody, asi jsem se zahrabala v rodném městě a můj život by vypadal úplně jinak. Samozřejmě jsem ráda, že to tak nedopadlo.

Teď trénujete dvě hodiny denně. To ale není jediná cesta k úspěchu v podobě účasti na olympiá-dě. Co dál k tomu patří?

Snažím se opravdu makat a podřizovat tomu vše. Poslední dobou jsem si dokonce upravila i životní režim a stravu, což mi vždycky dělalo problém. Teď nastala doba, kdy je potřeba sportu obětovat naprosto vše, co můžu.

Co by pro vás znamenala účast na hrách v Riu?

Zejména splněný sen. Často si představuji, jaké by asi bylo se tam dostat. Ale nebude to vůbec lehké. Jsem ještě dost mladá a chybí mi technika a zkušenosti. Získám je věkem, takže se úplně nestresuji z toho, že se olympiáda nemusí povést. Spíš mě těší představa, že se to podařit může, spousta lidí mi věří a podporuje mě.

Už u vás propukla příprava na kvalifikaci naplno?

Teď v předvánočním období to není s tréninkem tak náročné, ale od nového roku pojedeme naplno. Čeká nás spousta soustředění, vrhneme se do toho po hlavě.

Ke které ze svých šancí na zajištění místa na olympiádě se nejvíc upínáte?

Půjde o moje první olympijské kvalifikace, takže si to ani nedokážu představit. Samozřejmě bych byla nejradši, kdyby vyšla už první v Srbsku. Je to totiž jediná evropská kvalifikace, na zbylých dvou už budu mít soupeřky z celého světa.

Co bude nejdůležitější pro úspěch?

Nezranit se, to je hlavní. Pak určitě mít pořádnou formu, trochu štěstí a vypilovat svoje klíčové techniky. Bude to hodně těžké, protože většinu svých soupeřek už znám a vím, jaké jsou. Porazit se však dají, navíc moje specialita je lidi překvapovat a u zápasu různě zaskakovat.

Případná olympiáda pro vás znamená vrchol toho, čeho můžete ve svém sportu dosáhnout?

Ano. Věřím, že tohle mají všichni zápasníci společné.

S jakým místem budete v případě účasti na olympijských hrách spokojená?

V mém věku a s mými zkušenostmi mi bude stačit i pouhá účast. Nicméně jednou se dostat na stupínek, to je můj sen…

V loňském roce jste získala od Českého olympijského výboru stipendium, když vás označil za velkou naději do budoucnosti. Jak jste s ním naložila?

Díky stipendiu si můžu dovolit všechny tři kvalifikační závody, které mám na jaře v programu. To bych z vlastních peněz asi nemohla. Určitě využiju všechny tři možnosti a snad se odvděčím.

Co dál vám tento program zajistí?

Peníze z něj využívám z největší části na všechna soustředění a náklady spojené se závody, ale zbývá mi také na různé doplňky. Kromě toho ještě dostávám kapesné.

Kdybyste nedělala zápas, jaký jiný sport byste si vybrala?

Nesetkala jsem se s jiným sportem, který by mě zaujal natolik, abych se mu věnovala naplno.

Kde vidíte věkovou hranici, do kdy můžete sportovat?

Zápas se dá dělat do poměrně vysokého věku, znám pár zápasnic, které se drží ve světové špičce i po třicítce. Zatím nevím, do kolika let se chci živit sportem, ale říkám si, že určitě co nejdéle, protože mi to takhle maximálně vyhovuje. (smích)

Zabýváte se už nyní tím, co budete dělat, až se sportem na téhle úrovni skončíte?

Vzhledem k tomu, co studuji, by asi bylo ideální jít k Policii České republiky. Ještě to však je daleko, navíc člověk nikdy neví, co bude.

A jaké máte další životní sny?

Nemám vytyčený žádný plán co a jak. Můj život se vetšinou řídí náhodami, což se mi líbí. Chci být obklopená správnými lidmi a časem se usadit a taky založit rodinu, ale to opravdu hodně předbíháme. (smích)

ADAM HAVEL

Autor: Redakce

16.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies