Voňavý přístav znamená v předkladu Hongkong, město a autonomní region pod vládou Číny. Přístav to je, protože město leží na pobřeží Jihočínského moře. O jeho vůni se jistě dá polemizovat, protože nosy nás Evropanů nejsou na některé pachy především asijské kuchyně tolik zvyklé. Zvlášť, když jdete po tržnici a všude porcují ryby. Mně osobně to nevadí, i když třeba při pohledu na žáby u trhovce na stole přemýšlím, na kolik mě zajímají jako pokrm.

Pokud do Hongkongu zavítáte poprvé jako já, vedle velké vlhkosti vzduchu a čínských znaků všude kolem na vás patrně nejvíc zapůsobí monstrózní budovy. V Hongkongu nejsou mrakodrapy nic výjimečného, jejich frekvence odpovídá českým panelákům, protože slouží hlavně k bydlení. Vždyť bezmála sedm milionů obyvatel tady žije na pouhých 1103 kilometrech čtverečních. Kam jinam tedy populaci umístit, než směrem k mrakům…

Přestože náš hotel i hongkongský velodrom se nacházejí na okraji města, pořád se tady střídají mrakodrapy s všudypřítomnými nákupními centry. Obchoďáky se nacházejí snad na každé ulici pod padesátipatrovými domy. Zeleně tady moc nenajdete, holt velkoměsto. Obyvatelé míří z domu přes nákupní centrum do jiného domu, kde mají třeba kanceláře. Jen sotva vyjdou ven, aby přešli křižovatku, všechno propojují chodby.

Davy, které potkáváte v obchodních domech nebo na tržnicích, odpovídají hustotě obyvatelstva. Sem tam do vás někdo strčí, ale jinak narážíme na usměvavé a ochotné lidi všude kolem. Zvou nás na jejich speciality, nebo jen mávají, když nás potkají. Na velodromu se u každého vchodu muž či žena ve žluté barvě organizátorského týmu přetrhnou, aby nám otevřeli dveře. Dveře, do trochu jiného světa.

Vítejte v Hongkongu!