Pořádnou dávku adrenalinu kupodivu zažil už den před nedělním startem. „Když mi motorka škytla a umřela po cestě na startovní pódium, první co mi problesklo hlavou bylo, že snad Dakar vůbec neodstartuju," popisoval nepříjemné chvíle při představování účastníků.

Závadu odhalil rychle – velká nádrž vzadu na stroji odmítala přepouštět palivo do té přední. Zprůchodnit ventily už ale nebylo jen tak. „Neměl jsem u sebe nářadí na opravu. Ostatní jezdci u mě zastavovali, ale také u sebe nic neměli," vyprávěl.

Ošemetnou situaci mu po půlhodinovém trápení u motorky pomohl vyřešit jeden z argentinských fandů, kterých se při představování sešly desetitisíce. „Místní divák se prodral davem a podal mi potřebný klíč spolu s ostatním nářadím. Pak jsme naštěstí dali spolu s dalším českým motorkářem Davidem Pabiškou můj stroj dohromady," oddechl si čtyřiačtyřicetiletý jezdec.

Ochota místních je na Dakaru pověstná a pětinásobný mistr Evropy v enduru ji pocítil dvakrát za krátkou chvíli. „Jeden z policistů mi po opravě věnoval svoji láhev s vodou. V puse jsem měl totiž nepříjemnou pachuť benzínu, když jsem se ještě bez klíče pokoušel nasát palivo z nádrže," přibližoval s vděkem.

Vedle přívětivých fandů ale už poznal i odvrácenou tvář Dakaru. Na vině byla byrokracie při přejímkách. „Vyběhával jsem razítka doslova kvůli každé blbosti," stěžoval si. „Pořadatelé dělali problémy i kvůli anténě k GPS. Moje měla červenou barvu místo modré," doplnil trpce.

Na další zážitky Zdeňka Gottvalda se můžete těšit v tištěném vydání Deníku Rovnost i v následujících dnech v exkluzivním Zápisníku z Dakaru.