Nejstarší šachová rubrika v českém tisku měla premiéru 24. října 1965. Blatný se o ni staral až do května 2011, kdy ji pro nemoc předal Kalendovskému. „Denně přehrávám partie a ty zajímavé vybírám pro šachovou rubriku," vysvětloval Blatný v roce 2009 v rozhovoru pro Rovnost.

Pozdější skvělý šachista ke své disciplíně přišel náhodou. „Podle známé legendy se naučil královské hře v nemocnici, kam mu šachy přinesla sestra k ukrácení dlouhé chvíle," zmínil Kalendovský.

Československo reprezentoval Blatný na šachových olympiádách ve Varně v roce 1962 a v Tel Avivu o dva roky později. Zúčastnil se také čtyř studentských olympiád. „Já jsem spíš porážel slabší hráče," řekl Blatný se svou typickou skromností. „Cením si vítězství nad dvěma špičkovými maďarskými velmistry, Gedeonem Barczou a Lászlem Szabó," vybral nakonec. „Se Szabóem jsem tehdy hrál v Mariánských Lázních a s Barczou v Děčíně. Na ty partie rád vzpomínám. Je to tak trochu jako rodinné stříbro," cenil si triumfů.

Mistr z roku 1964

Finále šachového mistrovství Československa se poprvé zúčastnil v roce 1954 a potom se mu to podařilo ještě dvanáctkrát. Za největší šachový úspěch pokládá prvenství z roku 1964. O zlatou medaili se tehdy dělil s Vlastimilem Jansou. „Zápas o titul mistra republiky nakonec skončil vítězstvím Vlastíka. Je to ale můj nejlepší výsledek," vzpomínal Blatný na nejcennější trofej.

Byl i dobrý funkcionář, zastupoval Československo ve světové šachové federaci FIDE, pracoval jako trenér a metodik, hrával simultánky, pořádal přednášky. „Jako šachový rozhodčí jsem byl na zhruba sto turnajích," počítal Blatný.

Nadšeného šachistu ovšem oslovil i stolní tenis. Jedna z jeho svěřenek byla také Ilona Voštová, která se ve čtrnácti letech stala mistryní Evropy. „Pamatuji si, jak byla malinká, nad stůl jí vyčnívala jenom hlava. Měla asi sedm let, ale hrála už tehdy výborně," nešetřil uznáním Blatný.

Pustil se také do práce s hendikepovanými šachisty, věnoval se zejména zrakově postiženým. „Máme speciální šachovničku, která má buď bílá, nebo černá pole zvednutá. A každá černá figurka má hrot, takže hráči mohou pohmatu rozlišit černou barvu od bílé. Kupodivu jsem zjistil, že zcela nevidomí mají lepší výsledky než silně slabozrací. Hrají jen hlavou a nerozptylují se ničím jiným," vysvětloval Blatný.