VYBERTE SI REGION

Na housle zhotovené u Bursíků hrají i v České filharmonii

BRNO - V dnešní době se těžko hledají rodiny, jejichž členové by spolu vycházeli tak dobře, aby se dohromady věnovali společnému řemeslu.

8.11.2007
SDÍLEJ:

Mistři houslaři: bratři BursíkoviFoto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Rodina Bursíků k takovým rodinám patří. Pohltila je láska k houslím. A tak kromě toho, že na ně rádi hrají, staví je ve svém ateliéru v Kamenné ulici v Brně.

„Houslařina není řemeslo pro jednu generaci. Pracuje se s dřevem, které musí být dostatečně vysušené přirozenou cestou. To může trvat až čtyřicet let. Takže smrkové a javorové dřevo, které dnes nashromáždíme, budou v budoucnu opracovávat naši synové,“ vysvětluje houslař Jan Bursík.

Spolu s mladším bratrem Bronislavem vystudovali střední odborné učiliště hudebních nástrojů v Chebu. Otec Jan Bursík je vyučil houslařskému řemeslu. Ten v polovině osmdesátých let minulého století rodinnou firmu založil. Do tajů výroby strunných nástrojů zapojil i svou ženu.

„Otec na nás šel takticky. Jednoho dne se nás zeptal, zda si nechceme postavit vlastní housle. Říct ne jsme nedokázali,“ nadšeně vzpomíná Bronislav Bursík. Od dětství si s bratrem k těmto nástrojům vytvářeli vztah. Otec je totiž vyráběl a opravoval v kuchyni. „Táta ze začátku neměl kde se řemeslu věnovat, a tak hrál na housle. Dálkově začal studovat konzervatoř v Praze, kterou dokončil v Brně,“ popisuje Bronislav Bursík.

Když hrál v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, nabídl mu tehdejší primáš volné místnosti v Kopečné ulici. Tam založil první ateliér. Protože nebylo možné se naplno věnovat hře na housle a jejich stavbě, oddal se umělec řemeslné práci.

„Všichni na housle umíme hrát. Je to nezbytné k tomu, abychom poznali, jestli jsme je zhotovili správně. Bez toho bychom se těžko mohli touto prací živit,“ říká Jan. Housle musí být nejenom umělecky hezké, ale i technicky dobře udělané, aby vydávaly co nejkvalitnější tóny.

Stavba jednoho hudebního nástroje trvá podle bratrů čtyři měsíce až půl roku. Přestože používají stejný materiál, nástroje i postup, housle každého z nich se vždy trochu liší. „Vždy do houslí dáváme něco ze sebe. Není možné postavit dvoje naprosto shodné nástroje. Dokonce si je pak pojmenováváme,“ usmívá se nejmladší houslař z rodiny. Na housle zhotovené v jejich dílně hrají i členové Státní filharmonie Brno.

V současnosti navazují spolupráci s výzkumným ústavem brněnského Vysokého učení technického. Zkouší při stavbě houslí používat nové materiály, jako například uhlíková vlákna. Ta by měla podpořit trvanlivost nástrojů.

8.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit.

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Ples jako Brno 2017 v brněnské Fait Gallery.
81

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Tankodrom? Opravy rozbitých silnic nižších tříd spolknou téměř dvě miliardy

Brněnsko /INFOGRAFIKA/ – Na lepší cestování bez nekonečného nadskakování auta se mohou těšit v okolí Brna. Silničáři se totiž v březnu pustí do oprav osmnácti kilometrů silnic druhých a třetích tříd. Za spravení sedmi úseků dají 765 milionů korun. Celkem v Jihomoravském kraji investují skoro dvě miliardy.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies