Umělecký řezbář Pavel Cyprian to vysvětluje tím, že ke své práci potřebuje opracovaný kus dřeva, dláto a hlavně velkou dávku zručnosti. Jeho obrazy a sošky jsou po celé České republice, některé dokonce v různých koutech světa.

O svých začátcích mluví s nadšením. Říká, že měl velké štěstí, protože jeho učitelem byl „pan restaurátor“. „Náhodou jsem se kdysi dostal do dílny Heřmana Kotrby. Tam jsem viděl jeho práci a zjistil, že by mě práce se dřevem bavila.“ Byl to právě Heřman Kotrba, kdo naučil Pavla Cypriana všem základům řezbářství. „Poradil mi, jak vést dláto, co dělat, když je ve dřevě suk. Později jsem už za ním chodil s hotovými výrobky a on mě jen opravoval. No a teď je to už třicet let, co se tomuto řemeslu věnuji,“ dodává s úsměvem.

Řezbářské řemeslo ale Cypriana neživí. „Civilním povoláním jsem číšník, protože ještě nemám tolik klientů, aby mě řezbářství uživilo. V zaměstnání mám stále kontakt s lidmi, a při práci se dřevem si pak krásně odpočinu,“ poznamenává Cyprian. Každou volnou chvíli se snaží věnovat svému řemeslu. „Teď jsem měl týden dovolené, a tu jsem strávil převážně v lese v Beskydech, kde jsem si chystal materiál pro pozdější vyřezávání,“ popisuje řezbář.

Obrázky, stejně tak jako sošky, vyrábí z lipového, bukového nebo ořechového dřeva. Podle druhu dřeva se liší barva výsledného díla. I motivy jsou tak rozličné, takže se řezbář při práci rozhodně nenudí. „Nikdy nedělám nic s nechutí, protože práci se dřevem mám opravdu rád,“ líčí Cyprian. „Stává se, že se například lidé stěhují do ciziny a chtějí s sebou na památku obrázek Brna nebo Prahy. Jednou jsem vyřezal ze dřeva šachy, a ty si jako suvenýr odvezl jeden Američan. Vyřezával jsem ale například i portrét psa nebo indiána,“ popisuje svou práci řezbář.

Stálými zákazníky jsou pro něj různá turistická místa, jako například Radhošť, kterým dodává upomínkové předměty. Pokud se Cyprian vyřezávání věnuje jen ve volných chvílích, trvá mu vyrobit jeden obraz i několik měsíců.