Miroslav Vik a Pavel Zátrapa se však shodují, že bez vztahu k šermu a ke zbrojím se toto řemeslo dělat nedá. „Není to o tom, že člověk přijde ráno do práce a osm hodin bezmyšlenkovitě buší do plechu,“ vysvětluje Vik. Jak vyrábět bezchybnou zbroj se naučili způsobem pokus – omyl.

„Člověk to zkouší, ptá se ostatních, čte knihy, studuje fotky a navštěvuje zbrojnice,“ popisuje Pavel Zátrapa způsob, jakým se platnéř naučí svému řemeslu. To má v Evropě dlouholetou tradici.

„Lidé mnohdy ani nevědí, kdo je platnéř. Přitom v České republice je snad největší koncentrace platnéřů na metr čtvereční,“ s nadsázkou poznamenává Vik. Dodává, že to způsobil socialismus. Zbroj nebylo kde kupovat, a tak si ji lidé začali vyrábět sami. Mnohým, stejně jako Zátrapovi s Vikem, se tento koníček stal řemeslem. Výroba ochranné zbroje a zbraní má v Evropě obrovskou tradici.

„Kdysi se zbroje vyráběly z plátů, proto název platnéřství,“ vysvětluje původ slova Pavel Zátrapa. V současnosti se platnéřství zabývá výrobou historických zbrojí moderními metodami. Cílem řemeslníků je, aby byl výrobek na pohled totožný či zaměnitelný za originál. „Oslovili nás například francouzští architekti a požádali o zhotovení replik keltských přileb. Práce byla opravdu náročná. Dodali nám fotky přímo z vykopávek a my museli udělat přilby na milimetr přesně,“ líčil Vik.

Je to ale jen malá část jejich práce. Další výsledky jsou vystaveny například v Itálii, Rakousku nebo Anglii. O zákazníky platnéři rozhodně nouzi nemají. „Zbroj vyrábíme hlavně šermířům. Přicházejí k nám ale třeba i nadšenci, kteří si v dětství přáli mít rytířskou helmu,“ popisuje klienty Zátrapa.

Nejkurióznější zakázkou jsou podle něj pásy cudnosti. „Za dobu, kterou se řemeslu věnujeme, jsme jich vyrobili už deset,“ říká s úsměvem Vik. Běžně vyrábějí zbrojení a jeho jednotlivé součásti, jako například rukavice nebo helmy.

„Zbraně jsme vyrábět nechtěli, chtěli jsme chránit, ne ničit. A tak vznikla naše dílna Arma Defensiva,“ poznamenal Vik.