Výtvory uměleckého kováře Vratislava Černého berou dech

Třiatřicetiletý kovář se objeví vzápětí. Dílna, do které mě zavede, voní železem. Kladívek, kladiv, různých svěráků a kovadlin jsou kolem snad stovky. Doupě jednoho z nejstarších řemesel navozuje romantické pocity dob dávno minulých. Důvodem, proč jsem do kovárny přišel, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana brněnského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Podnikání v oboru se Vratislav Černý věnuje už pět let. Řemeslo si vybral hlavně kvůli svobodě a pocitu, že vytváří nějaké hodnoty. Úspěch svého podniku a spokojenost zákazníků připisuje kovář tomu, že má svou práci opravdu rád. Desítky lidí, kterým udělal radost, se o něm zmíní svým známým a služby brněnského kováře díky tomu dnes vyhledávají lidé z celé země.

Nejlepší odměnou po práci je pro pana Černého pocit klidu. Když ví, že dílo udělal dobře a podle svého nejlepšího svědomí, pomáhá mu to s nadšením se pustit zase do něčeho dalšího.

Své ocenění komentuje slovy: „Je to radost, když člověka někdo ohodnotí za dobře oceněnou práci. Moc si cením toho, že si mě lidé pamatují a jsou se mnou spokojení. Připisuji to přátelské atmosféře, kterou se snažím s každým navázat. Bez ní to v mém řemeslu nejde.“

Pana Černého jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?

„Vždy se snažím svou práci odvést co nejlépe. Snažím se, abych byl s dílem spokojený já sám, pak s ním snad bude spokojený i zákazník. Co konkrétně dělám jinak, to nevím. Možná své řemeslo mám radši než ostatní“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

„Nejradši jsem se svou rodinou. Jiný koníček kromě své práce nemám. Ušetřenou energii se snažím investovat právě do rodiny. Když mi občas zbyde chvilka volného času, přemýšlím třeba nad návrhy výrobků, kterým se budu věnovat v příštích dnech.“