Představování nádraží v centru má začít v šest hodin večer. Už čtvrt hodiny před tím se ale Dům umění plní. Proudy lidí směřující k tomuto kulturnímu svatostánku svědčí o tom, že nádraží je stále živé a hlavně kontroverzní téma. „Na debatu jdu s jasným názorem. Rád si poslechnu i argumenty odpůrců, ale pochybuji, že mě přesvědčí,“ předestírá například Jan Slavík. Na kterou stranu sporu se staví, ale přiznat nechce.

To už ale začíná přednáška architektů představujících svůj projekt. „Centrum města už teď není centrem aktivit Brňanů. Ty se přesouvají na jih a centrum tak vysávají. Brno nemá tak velký lidský potenciál jako Berlín či Vídeň,“ prosazuje nutnost zachování nádraží v centru mladý architekt Michal Krištof.

Po přednášce s diapozitivy přichází na řadu diskuze. Nejostřeji se do příznivců nádraží v centru opírá Zdeněk Kolíbal. „Přestavba v centru by znamenala, že budeme chodit po staveništi. Už jednou jsme tu hrůzu zažili za komunistů. Každý chalupář ví, že je lepší stavět na zelené louce. A nebýt aktivistů, mohli jsme začít stavět už před šesti lety. Jména autorů přestavby jako je Ivan Ruller ve mně nebudí důvěru,“ zdůraznil Kolíbal.

Proti jeho slovům se ohradil děkan fakulty architektury Josef Chybík. „Mrzí mne, že se architekt Ruller něčeho takového dočkal,“ zlobí se Chybík.

Konec diskuze však patří smířlivějším slovům jednoho z návštěvníků. „Nedokáži si představit přestavbu nádraží za provozu i když se mi projekt líbí. Hlavně je ale už potřeba se dohodnout a shodnout. Jinak nám na nádraží nedá nikdo ani korunu. A to bude katastrofa,“ uzavírá.