VYBERTE SI REGION

Asociálové? Rozhodně ne. Spíše idealisté

Fejeton - Poznal jsem je před lety při putování po Finsku. Autobus mě se ženou vyplivl uprostřed města Oulu. Nastala klasická situace: Začalo se stmívat, lilo jako z konve a my nevěděli, kde hlavu složit. Kemp byl nepříjemně daleko a hotely nad naše možnosti.

21.7.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Milan Jaroš

JIŘÍ SMUTNÝ

Už to vypadalo na obvyklou nádražní čekárnu, když jsme je potkali. Byli mladí, vlasy jim splývaly na ramena, oděvu jednotného. Všichni měli černé kožené bundy plné kovových ozdob, černé kožené kalhoty a vysoké černé boty.

Za normálních okolností bychom se jim asi snažili vyhnout, očekávajíce všechno možné. Ale bylo pozdě. Všimli si nás a kráčeli rovnou k nám. Asi je zaujaly naše objemné batohy, ozdobené karimatkami. „Nehledáte nocleh?“, zeptali se. Bezelstně jsme se přiznali a přistoupili na jejich nabídku, neboť jsme byli už tak unaveni, že nám bylo jedno, kde skončíme. Nešli jsme daleko. Za rozestavěným domem jsme uhnuli z chodníku na plochu zarostlou metrovým plevelem a po pár krocích jsme se octli před zanedbanou barabiznou na spadnutí, které říkali „hotel Oranssi“.

Dveře nám otevírá slečna „recepční“ a všichni společně vcházíme. Vystupujeme po schodech, které spíš tušíme než vidíme. Je zde úplná tma a děvče před námi kráčí se svíčkou, abychom se nepřizabili. V prvním patře je jediná obyvatelná místnost, plná teenagerů. Všichni nás zdraví jako staré známé.

Dům je z roku 1911 a měl být zbourán. Mládež ho ale na protest proti rozhodnutí radnice obsadila. Přes den slouží jako klubovna a přes noc jako noclehárna pro nenáročné cestovatele. V domě není voda, kanalizace, plyn ani elektřina a platí zde zákaz kouření a pití alkoholu, který je dodržován (a do klubovny se nesmí v botách, ty zůstávají na chodbě). Naše obava z noci mezi hlasitou mládeží se brzy rozplynula, neboť se všichni chovali překvapivě tiše a na noc se rozešli do svých domovů. Zůstala jen „recepční“, která se starala o to, aby nevyhasl krb. A tak jsme se poprvé v životě seznámili se squattery. Byli milí, vstřícní a ochotní pomoci nám, úplně cizím lidem.

Před pár dny jsem se dověděl ve zprávách, že v Praze byl násilně vyklizen známý squat Milada. Z tohoto domu se poslední oficiální obyvatelé vystěhovali v roce 1988, a když ho o devět let později obsadili squatteři, právně neexistoval (do katastru nemovitostí byl zapsán až těsně před vyklizením). Po zásahu ministra Kocába, kdy squatteři dostali možnost působit v jiných prostorách v centru města, vypukla proti nim nenávistná kampaň. Její součástí je i petice občanů, bydlících v bezprostřední blízkosti. Ti v ní důrazně požadují ochranu „s ohledem na ubytování asociálních osob“.

Autora petice a kampaně neznám a nevím, o co mu jde, ale o squatterech zřejmě neví nic. Nazvat tyto lidi asociály je značně scestné, neboť opak je pravdou. A navíc ani nejde o ubytování, neboť nové prostory hodlají squatteři využít zejména k pořádání výstav, koncertů, přednášek, workshopů, nebo k provozování infocentra.

Squattery z Milady neznám, ale jsem přesvědčen, že squatteři jsou na celém světě stejní. Zabraňují zbytečné likvidaci starých opuštěných objektů a využívají je pro různé kulturní a humanitární aktivity. A to určitě není nic špatného.

Autor je publicista

21.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Muž blokoval tramvaj. Dal hlavičku ženě, která mu chtěla pomoci

Ilustrační foto
1

Platy v kraji? I přes navýšení jsou stále podprůměrné

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Brno /VIDEO/ – Byla to honička skoro jako z akčního filmu. Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit. Situaci po zadržení vysvětloval tím, že zákony jsou od toho, aby se porušovaly. „Dobrá honička," řekl zasahujícím policistům.

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

Brno /REPORTÁŽ/ – Po červeném koberci v sobotu večer přicházejí do brněnské Fait Gallery první celebrity. V záři barevných světel se třpytí dlouhé šaty krásných dam, doprovázených pány ve smokingu s motýlkem. Pečlivě upravené stoly zdobí kytice bílých a růžových tulipánů. Nad nimi se starostlivě sklání číšníci a dohlížejí, aby skleničky nezůstávaly prázdné. Ples jako Brno začíná.

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies