VYBERTE SI REGION

Baf!

KOMENTÁŘ - Nevím, jak vy, ale já jsem strašně lekavý člověk. Lekání pro mě představuje stejný společenský handicap jako pro jiné třeba jejich nesnesitelné naparování nebo nadýmání.

18.9.2007 1
SDÍLEJ:

Pavel TomešFoto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Něco dělám, někdo se zezadu připlíží a tiše se zeptá: „Co děláš?“ Zařvu a poliju ho kafem. Nebo otevřu domovní dveře a nečekaně se v nich srazím s listonoškou, které se shodou okolností udělal včera zajímavý opar. „Fuj tajxl,“ řeknu, protože se strašně leknu. Z nějakého důvodu mi pak půl roku nechodí pošta. Asi nemusím říkat, co se mnou udělá něčí náhlé kýchnutí nebo krajíc chleba katapultovaný z topinkovače. Dost často se leknu, i když mi přijde jen esemeska. Průměrně se denně pořádně leknu tak patnáctkrát, na začátku měsíce, kdy na rameno poklepávají revizoři jízdenek, dvacetkrát.

Prý nemám čisté svědomí. To sice nemám, ale kdyby tahle podezřelá poučka platila, musela by dávno leknout většina kapříků v našem českém politickém rybníku. Myslím, že to lekání mám spíš z dětství, kdy mě tatínek rád strašil. Schoval se někde a pak, když jsem šel kolem, mě chytnul za nohu, což doplnil zvoláním: „Baf!“ „Zlomyslnost je největší radost, to už říkal Teller,“ „citoval“ tatínek otce vodíkové pumy.

To bafání měl taky z dětství. Se svou maminkou se rovněž rádi strašili. Tatínek na to s tikem v oku vždy rád vzpomínal: „Jednou si na mě počkala v noci v kuchyni. Když jsem se šel napít, chňapla po mně jako polednice, rozumíš. Skácel jsem se k zemi. A když se ke mně shýbla… bafnul jsem na ni. Hahaha.“ Aspoň vím, proč si babičku nepamatuju. Tatínek rodinný folklor celé mé dětství trpělivě přenášel do další generace. Jednou jsem si šel do skříně pro čisté tričko. Když jsem skříň otevřel, seděl v ní tatínek. „To ses lekl, co?“ chechtal se, zatímco já si pomalu k tričku přibíral i čisté trenýrky. Večer jsem se na oplátku nechal od bratra zastlat do tatínkovy postele těsně před tím, než šel spát. Výsledek byl téměř dokonalý: tatínek se lekl tak, že málem usnul navždy.

Tyto souboje jsme vedli i po dobu mého dospívání, tatínek říkal, že je to dobré na srdce. Neměl ale moc fantazii. Jednou ráno jsem si zase šel pro čisté tričko, a když jsem viděl, že se skříň zase celá chichotá, zamknul jsem ji a šel do školy ve špinavém. Časem jsem ze strašení na rozdíl od tatínka vyrostl. Z mládí mi sice zůstaly nervy v kýblu, ale zato silné srdce. Naštěstí už delší dobu sdílím domácnost s osobou, která mě už tolik neděsí. Chápe, že jsem velmi lekavý a snaží se ke mně podle toho přistupovat. Vždy zepředu. Straší mě už jen za trest, třeba když zapomenu vyluxovat. I když…! Jednou jsem zrovna luxoval. Byl jsem doma sám a poslední, co si pamatuji, je, jak se mě někdo ptá: „Ty luxuješ?“

Od té doby se musí Helenka po domě pohybovat ve speciálně okovaných papučích na nohou a s písní na rtech, abych vždy věděl, v které místnosti se právě nachází. Náš byt je totiž poměrně nepřehledný a není nic horšího, než když zavoláte: „Helenko, kde jsi?“ A přímo za vámi se ozve: „Co řveš?“

Určitě vás napadne, jestli jsem s tím byl u doktora. Byl! Vešel jsem do ordinace a zavřel za sebou dveře. Jenže doktor nikde. Když mě jakýsi hluboký hlas přímo do pravého ucha vybídl, abych se posadil, rovnou jsem si lehl. Vedle dveří byl výklenek s umyvadlem, kde si tenhle „doktor“ myl ruce. No nic, musím se s tím asi naučit nějak žít. Už teď mi je ale jasné, co asi uslyším těsně před svou smrtí: „Nelekni se.“

18.9.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies