VYBERTE SI REGION

Brno je jiné aneb Jak jsem viděla sochy

Fejeton - Do Rovnosti píši už asi čtyři roky. Kdo mne pravidelně čte, zná mou anabázi. Studium v moravské metropoli, jeho konec, hledání práce, návrat do rodného maloměsta a mé neštěstí, když jsem zjistila, jak je mi ono rodiště malé. Kdo nečte, právě se dozvěděl.

22.10.2010 1
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

Nuže, po druhé výplatě (První jsem utratila za nezbytnosti, jako jsou punčochy, make-up, parfémy a vodka.), jsem se rozhodla svůj život zase obohatit a navštívit po čtyřech měsících Brno, město mně k srdci přirostlé.Ano, já zběžně věděla, že se tam dějí změny. A matně se mi v hlavě rýsovalo, jaké to jsou. Přece jen facebook je věčný a já nejsem žádná offline žena. O metamorfózách jsem tedy byla informována včas.

Například můj kamarád/spolužák/kolega/spisovatel a příležitostný trubadúr Vladimír se na výše řečených stránkách pochlubil báječným songem „Brněnský šulin“ o hodinovém stroji na náměstí Svobody, a zapsal se tak nesmazatelně do dějin kultury (aspoň podle mě). Jeho text otevřeně sděloval názor na to, jak se Brno kultivuje. Co se děje v nočních podnicích, jsem zase odvodila ze statusů špionek v terénu – přítelkyň. Novinky v kultuře dávali bezděky do placu „filďáci“.

S každou další informací jsem se nemohla se dočkat víc a víc. A nejvíce čerstvých plastik. V hotelu, kde pracuji, už každý ubytovávající se Brňan věděl, jak po návratu prahnu. Když jsem vypisovala do kolonky „trvalé bydliště“ ta krásná čtyři písmena, jihla jsem. Vzpomínala jsem zcela neznámým lidem na vše, co jsem tam zažila, a klábosila s nimi, jaké mají počasí, až si museli významně klepat na hodinky, pokašlávat a žádat klíče, že už by rádi šli spát.

Konečně nadešel vytoužený den. Vybrala jsem nehoráznou sumu a za plné jízdné jsem už jako pracující dorazila.
Na obnovy jsem po příjezdu v návalu radosti úplně zapomněla. Když tu náhle! „Toto je Edison,“ kynul můj kamarád rukou k osvětlené skulptuře. „Proč Edison?“ optala jsem se trochu nejapně. Bylo mi vysvětleno, proč Edison, a že jsou to žárovky. Byla jsem za přednášku ráda, protože jsem byla vážně přesvědčená, že se jedná o drátované lejno, umně nasvícené. Asi, že šalina jela rychle a socha byla mázlá. První novota mne tedy rozčarovala, udělala ze mne blba.

V pořadí druhá socha, se kterou jsem měla tu čest, byla Spravedlnost. I zde jsem se pomýlila. Když jsme se blížili, hádala jsem, že se jedná o ruku zákona zvedající kostku osudu. Ne, byl to člověk týrající se s krychlí, čímž byla má symbolika rozcupována. Druhá novota se tedy přiřadila k první.
Největší však bylo mé těšení se na „šulina“. Od Spravedlnosti jsem tedy spěchala k centru. A tam… tam, v samém srdci Brna, fakt byl. Leskle, stroze a na mě moc moderně se tyčil k nebi, obklopen menším davem nadšenců. Viděla jsem, že Vladimír nelhal v jediném slovu. „Tak já se podívám, kolik je hodin,“ špitla jsem šokovaně. Okamžik pravdy nastal. Dívala jsem se. Dívala. Neviděla. Dívala jsem se jinak. Neviděla. Ptala jsem se, jak se to dělá.

Nikdo nevěděl. Nikdo neviděl. Absurdní orloj udělal blbce ze všech, zatímco se jeho špička netečně (a trochu vulgárně) otáčela.
Smutně, velice smutně jsem se šourala „Svoboďákem“ ke Kobližné. Ale za rohem jsem mávla rukou. Byla jsem přece konečně zase doma, nenechám se rozhodit výzdobou ulic. A šlo se do Charlie’s a jedlo se u hladového okna a všechno bylo jako dřív, až mě vztek na vysměvačné sochy přešel a já milovala Brno tak jako vždycky. Protože ho nikdy milovat nepřestanu.

KATEŘINA MUSILOVÁ

22.10.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies