Po spuštění nové třídicí lin〜ky v Brně totiž začalo pro tisíce lidí martyrium. Na dopisy, balíky či dokonce léky čekali mnohdy o několik dní déle. Hlavně že poštovní papaláši nezapomněli při otvírání linky na okázalou párty a prázdné proslovy.
Státní podnik Česká pošta funguje jako za habsburského mocnářství. Je to podnik, pro který je zákazník na úplně posledním místě. Ví o tom každý, kdo musel pobočky pošty navštívit.
Dlouhé fronty, zavřeno přes oběd, neochotné úřednice za okýnkem, které čekají, až zavřou. Zákazník nezákazník. Za návštěvu stojí hlavně vlajková loď brněnské pošty – ta na hlavním nádraží. Pro doporučené dopisy chodí lidé do prvního patra. Stojí na špinavé chodbě, opírají se o špinavé zdi a dívají se dolů přes špinavé zábradlí. Čekání na České poště má však jednu výhodu: než se člověk dostane k unavené úřednici, která obsluhuje polovinu Brna z jediného miniaturního dřevěného okýnka, může se pokochat pohledem na to, jak asi vypadala pošta za RakouskaUherska.
Nebo balíková pošta. Ta je nová, ale je tam jen jedno okýnko a čekání může trvat i hodinu. Jedna dobrá zpráva na závěr: rokem 2013 končí monopol pošty. Bude to ale ještě dlouhých šest let pro každého. Přejme si pevné nervy.