VYBERTE SI REGION

Chvála venkovských hřbitůvků

Fejeton - Kdesi nějaký teolog řekl, že neví (a nejen on), jestli se pánu Bohu líbí kostely a katedrály. Ví však jistě, že se pánu Bohu líbí lidské tělo. Ostatně v tom nás pánbů stvořil k obrazu svému, dodávám já, nám se totiž také líbí lidské tělo.

3.2.2011
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

PETR VYDRA

Navíc každému se přece líbí to, co sám stvořil. Zvláště pokud se to povede. Pokud tedy dotyčný autor vidí, „že je to dobré“.Dobře, jsou třeba grafomani, škrabalové, mastilové a podobní tvůrci, můžete namítnout. Ale těm, pravím já, se nelíbí ani tak to, co vytvořili, ale představa sebe samých jako autorů. Je to přece zvláštní status, cosi jako funkce svého druhu, být autor.

Vraťme se ale radši k tvůrci zdařilého díla, tvůrci všehomíra, jemuž planety tančí tu podivuhodnou čtverylku, ten vesmírný taneček, a jehož lidé se mu (aspoň na pohled… tedy na pohled zcela jistě) líbí. Všechno spojené s přírodou je dokonale krásné, nejen prosté kýče, ale vzdálené mu na hony a přitom zcela účelné.

Nechci tu vychvalovat přírodu a její krásy. Jde mi srovnání. Mně se líbí katedrály a kostely. Obdivuji jejich autory. Katedrála je jakousi soudobou encyklopedií veškerého stavitelského umu, estetického zaujetí a duchovního života. Kdoví, zda po sobě naše doba zanechá v architektuře cokoli aspoň trochu srovnatelně souborného a úplného. Vcházím do kostela a většinou se dívám trochu vzhůru. Jsem zvědav na výšku stropu, na vynalézavost oblouků, na vše, co se pne do výše. Pociťuji respekt – k tradici i umu. A zároveň – to se přiznám – pociťuji jistou, těžko definovatelnou chmuru. Padá na mě cosi lehce navinulé funerálností. Omlouvám se (a nechci kazit požitek) těm, kteří v kostele nalézají úlevu.

Švédský spisovatel Per Olov Enquist píše v knize nazvané Kniha o Blanche a Marii o nějakém kostele: Tyto stěny jsou děsivé a těžké, jako v citadele nebo vězení, poznamenal Charcot, z těchto zdí se ozývá volání: „Neštěstí stihne ty, kdo nemají víru.“ Podobný pocit mívám někdy v kostele taky. Už mě navštívil i sen, kdy jsem bloudil městem, kde byly jenom kostely. Zvláštní představa a budete jistě rádi, když ji opustím i na těchto řádcích. A tím se dostávám k chvále vesnických hřbitůvků.

Hřbitov je totiž temným a truchlivým místem, padá-li na něj stín kostela. Nemíním teď nic protináboženského. Smrt je ale něco tak totálně vznešeného, důstojného, naprostého a nevyvratitelného, že jakákoli umělá, ba reprezentativní stavba v její blízkosti působí stejně jako něco vlastně nedostatečného a málo výstižného. Ano, je to tak majestátní, že kostel není odpověď. Teda je to odpověď, ale jenom něčí a jenom pro někoho. Nebo je to odpověď na chvíli, kdy jste na to naladěni. Zato kus lesa za zdí a vyhlídka na krajinu, na zvlněné kopce a provoněné louky, kamsi do údolí, kde je rozeseto pár chalup, to je přesně to místo a atmosféra, jež vás s lidskou konečností smiřují a uvádějí vás v nějaký, snad i vyšší řád.

Příroda se mi zdá tím správným místem k uctívání daru života. Nic vlastně nemůže být hezčí než právě kus lesa a člověk nemůže vytvořit nic totálně krásnějšího, než je třeba smrk. Nejspíš si ne každý může místo na takovém hřbitůvku uprostřed malebné přírody dovolit. Není tady dost životního… není tady dost životního prostoru se neříká, tedy říká, ale sem se to evidentně nehodí. Není tady dost mrtvého prostoru se zase neříká… No, nemůžeme si krajinu posít jen samými hřbitůvky. I když by to bylo hezčí než sklady.

Berte to prosím zároveň jako testament a pokus o přímluvu a protekci – kdyby to šlo, tak bych to chtěl s nějakou hezkou vyhlídkou.

Autor je publicista

3.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Snad budou na řadě jiní. Další koláče by mě zruinovaly, smál se oslavenec Němec

Brno – Ráno donesl do brněnské kabiny koláč jako zápisné. A večer hokejový útočník Vojtěch Němec oslavil narozeniny se spoluhráči domácím extraligovým vítězstvím 4:3 nad Hradcem Králové. „Jsem zase o rok starší a je super, že jsme po dlouhé době vyhráli, splnilo se mi přání," povídal jedenatřicetiletý centr Němec.

Na pláže Brněnské přehrady chtějí zakázat vstup psům. Kvůli stížnostem plavců

Brno /ANKETA/ – Břehy Brněnské přehrady každé léto lákají tisíce lidí k odpočinku. Aby je nerušili pobíhající psi, chce radnice Kníniček vstup zvířat omezit.

Krokodýly přestěhují z vany zpět do terárií. Dostavuje se stanice Kamenačky

Brno-Židenice - Přestavba přírodovědecké stanice Kamenačky v brněnských Židenicích se blíží ke konci. Návštěvníky čeká nový skleník nebo terária s krokodýly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies