VYBERTE SI REGION

Co možno přát prvňáčkům

Fejeton - Už je to hodně dávno, kdy jsem se stal prvňákem, tedy žákem první třídy prvního stupně základní školy. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuji, zda a jak jsem se na tuto událost těšil, či netěšil. Mám paměť typu, která si velmi rychle zapamatuje a o to ještě rychleji zapomene.

2.9.2010
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

Jde nesporně o výhodný pamětní typ, neboť v souladu s negativním viděním světa více věcí stojí v životě za zapomenutí než za připomenutí. Mohu tedy pouze předpokládat, že jsem se obdobně jako většina mých kolegů prvňáků v nevědomosti, co vše nás čeká, na školu těšil. A že toto mé těšení, jistě též ve shodě s většinou, časem poněkud vyšumělo. A pokud se netransformovalo v pocit přímo opačný, změnilo se v jakési tušení o poznané nutnosti.Vůbec si již nepamatuji na úplně první slavnostní okamžiky, kdy jsem usedl do lavice (ve kterém pořadí a s kým jsem to vlastně seděl?), na první slova paní učitelky, jak byla oděna, učesána, ba ani jak vlastně vypadala.

Zato si velmi dobře pamatuji, jak ještě před těmito významnými událostmi začal dlouhý čas, který bych nazval érou podivných dospěláckých dotazů. Ještě jsem ponejprv nepřestoupil práh školy a již se mne kdekdo z dospělých kolem dotazoval: „Tak co, těšíš se do školy?“ Nebo cíleněji a přesněji: „Jak se těšíš do školy?“ Zdálo se, že celý dospělý svět nemá nic rozumnějšího na práci než dotírat a ptát se usmoleného kluka, zda a jak se těší na něco, o čem nemohl nic vědět.

Nepamatuji se ani trochu, jak probíhala výuka, jak se podařilo paní pedagožce zkrotit štěbetající a výuku narušující hejno, naučit celou naši rozjívenou první třídu číst, psát a počítat, zvládnout trivium jen na prvý pohled triviální. Zato si pamatuji přesně množství podivných vtíravých dotazů ze světa dospělých, na které člověk neuměl kloudně odpovědět. „Tak co škola?“ ptali se dospělí houfně a dodnes jsem nedořešil, jak vysoké procento zlomyslnosti či škodolibosti jejich dotazování obsahovalo.

Starší, oprsklí žáci dokázali odpovědět: „Bohužel, dosud stojí.“ a rychle uprchnout před nahněvaným dospělákem, který vyznával humor pouze jednocestný. Já jsem pouze pokýval hlavou, nebo zaraženě mlčel. „Co učitelé? Poslouchají?“ zněla další ze záludných podpásových otázek. Dospělý se zpravidla po tomto svém originálním dotazu rozchechtal, a plácl mne přitom po zádech, až se mi srazily lopatky. Křečovitě jsem se usmál a uklidil se někam do bezpečí, kde nepadaly žádné další podobné dotazy.

Svět dospělých nesužuje člověka samozřejmě pouze otázkami, na něž nelze kloudně a rozumně odpovědět, ale i průpovídkami v podobě jakéhosi univerzálního moudra s platností pro každou příležitost. Tak si třeba člověk rozbil koleno a dostalo se mu těšivého balzámu: „To bude ještě vícekrát, než se oženíš.“ Nikdy jsem se nedozvěděl nic bližšího o souvislosti mezi ženěním a rozbitými koleny a již vůbec ne, zda životní úrazy svatbou opravdu končí.

Asi nejfrekventovanější perlou hozenou člověku z výšin dospělosti byla povzbudivá věta: „Nic si z toho nedělej, máš život před sebou.“ Dávno mi již nikdo nic takto povzbudivého neříká a jsem tomu rád. Říká se tomu pozitivní přístup.

A to je možná vlastně to jediné a hlavní, co lze přát každé generaci prvňáčků. Aby se těšili na školu a vůbec na vše, i když to člověka občas třeba zrovna moc těšit nebude. A také co nejméně podivných dospěláckých dotazů a průpovídek, na něž nemožno rozumně odpovědět ani smysluplně reagovat.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

2.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Místo oříšků dovážel muž do obchodů jen krabice. Aby si udržel přítelkyni

Brno – Majitel si objednal dodávku oříšků, tvrdil prodavačům podvodník. Místo nich však dovážel do cukráren a jiných obchodů v Brně a dalších městech jen prázdné krabice. Pětačtyřicetiletého muže, který byl dříve již několikrát trestaný, zadrželi brněnští policisté.

Rezidentní parkování v Brně se odkládá. Město nestihlo přípravy

Brno – Několik desítek minut objíždí každý večer Petr Bednář okolí svého bydliště v brněnské Grohově ulici, když hledá parkovací místo. Už v dubnu příštího roku mu mělo pomoci rezidentní parkování. Představitelé města jeho start ale odkládají až na září.

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies