VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co možno přát prvňáčkům

Fejeton - Už je to hodně dávno, kdy jsem se stal prvňákem, tedy žákem první třídy prvního stupně základní školy. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuji, zda a jak jsem se na tuto událost těšil, či netěšil. Mám paměť typu, která si velmi rychle zapamatuje a o to ještě rychleji zapomene.

2.9.2010
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

Jde nesporně o výhodný pamětní typ, neboť v souladu s negativním viděním světa více věcí stojí v životě za zapomenutí než za připomenutí. Mohu tedy pouze předpokládat, že jsem se obdobně jako většina mých kolegů prvňáků v nevědomosti, co vše nás čeká, na školu těšil. A že toto mé těšení, jistě též ve shodě s většinou, časem poněkud vyšumělo. A pokud se netransformovalo v pocit přímo opačný, změnilo se v jakési tušení o poznané nutnosti.Vůbec si již nepamatuji na úplně první slavnostní okamžiky, kdy jsem usedl do lavice (ve kterém pořadí a s kým jsem to vlastně seděl?), na první slova paní učitelky, jak byla oděna, učesána, ba ani jak vlastně vypadala.

Zato si velmi dobře pamatuji, jak ještě před těmito významnými událostmi začal dlouhý čas, který bych nazval érou podivných dospěláckých dotazů. Ještě jsem ponejprv nepřestoupil práh školy a již se mne kdekdo z dospělých kolem dotazoval: „Tak co, těšíš se do školy?“ Nebo cíleněji a přesněji: „Jak se těšíš do školy?“ Zdálo se, že celý dospělý svět nemá nic rozumnějšího na práci než dotírat a ptát se usmoleného kluka, zda a jak se těší na něco, o čem nemohl nic vědět.

Nepamatuji se ani trochu, jak probíhala výuka, jak se podařilo paní pedagožce zkrotit štěbetající a výuku narušující hejno, naučit celou naši rozjívenou první třídu číst, psát a počítat, zvládnout trivium jen na prvý pohled triviální. Zato si pamatuji přesně množství podivných vtíravých dotazů ze světa dospělých, na které člověk neuměl kloudně odpovědět. „Tak co škola?“ ptali se dospělí houfně a dodnes jsem nedořešil, jak vysoké procento zlomyslnosti či škodolibosti jejich dotazování obsahovalo.

Starší, oprsklí žáci dokázali odpovědět: „Bohužel, dosud stojí.“ a rychle uprchnout před nahněvaným dospělákem, který vyznával humor pouze jednocestný. Já jsem pouze pokýval hlavou, nebo zaraženě mlčel. „Co učitelé? Poslouchají?“ zněla další ze záludných podpásových otázek. Dospělý se zpravidla po tomto svém originálním dotazu rozchechtal, a plácl mne přitom po zádech, až se mi srazily lopatky. Křečovitě jsem se usmál a uklidil se někam do bezpečí, kde nepadaly žádné další podobné dotazy.

Svět dospělých nesužuje člověka samozřejmě pouze otázkami, na něž nelze kloudně a rozumně odpovědět, ale i průpovídkami v podobě jakéhosi univerzálního moudra s platností pro každou příležitost. Tak si třeba člověk rozbil koleno a dostalo se mu těšivého balzámu: „To bude ještě vícekrát, než se oženíš.“ Nikdy jsem se nedozvěděl nic bližšího o souvislosti mezi ženěním a rozbitými koleny a již vůbec ne, zda životní úrazy svatbou opravdu končí.

Asi nejfrekventovanější perlou hozenou člověku z výšin dospělosti byla povzbudivá věta: „Nic si z toho nedělej, máš život před sebou.“ Dávno mi již nikdo nic takto povzbudivého neříká a jsem tomu rád. Říká se tomu pozitivní přístup.

A to je možná vlastně to jediné a hlavní, co lze přát každé generaci prvňáčků. Aby se těšili na školu a vůbec na vše, i když to člověka občas třeba zrovna moc těšit nebude. A také co nejméně podivných dospěláckých dotazů a průpovídek, na něž nemožno rozumně odpovědět ani smysluplně reagovat.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

2.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrea Ungerová.

Pomohla mi odhodlanost, věří úspěšná žena

Zahájení plavební sezony na Brněnské přehradě 2017.
1 42

Parníky obsadily přehradu. Provázely je fanfáry, tleskot i troubení

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Oslavy prvního máje? Místo rvaček proti pochodu zatančí

Brno – Místo rvačkami a křikem se letos brněnští antifašisté rozhodli oslavit první máj divadlem, hudbou a nebo tancem. Každoroční protestní akci, při které většinou došlo i na potyčky, iniciativa Brno blokuje nazvala Kdo si hraje, nehajluje. „Důležitější než zablokovat pochod neonacistů, je každodenní boj proti plíživé fašizaci společnosti. Proto jsme se rozhodli dát možnost kreativnímu vyjádření těch, kteří s extremismem bojují," vysvětlil mluvčí iniciativy Václav Pecl.

Začnou stavět dvoupatrovou halu u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici

Brno - Dvě tělocvičny a v patře nad nimi učebny vzniknou na místě současné tělocvičny u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici. „Práce na hale začnou v nejbližší době a dokončíme je v březnu příštího roku," uvedl v pondělí tamní místostarosta Filip Leder.

Z titulu Komety jsem měl plný facebook celý týden, usmívá se Kempný

České Budějovice, Brno /ROZHOVOR/ – Za čtyřicet dní odehrál jen čtyři utkání. Dvě v závěru základní části NHL, jedno v play-off a ve čtvrtek opět oblékl reprezentační dres. Obránce Michal Kempný má velkou chuť, v závěru letošní sezony v Chicagu Blackhawks příliš prostoru nedostal, teď se těší na mistrovství světa. „Po dlouhé době zase v nároďáku a před českým publikem, o to víc jsem rád, že jsme vyhráli," vrací se šestadvacetiletý bývalý bek Komety k výhře 3:2 nad Finy v Českých Budějovicích. V sobotu nastoupí proti Švédům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies