Bylo jim docela málo, od jedenácti do sedmnácti let. A co bychom vlastně chtěli? Aby děti nepily alkohol? Samozřejmě, ale jaksi to nejde. Děti budou pít alkohol čím dál častěji, můžeme nad tím jen kroutit hlavami, nic s tím nenaděláme.

Co také jiného po nich můžeme chtít ve světě, kde je alkohol mnohdy levnější než limonáda, kde se alkohol běžně dětem prodává třeba ve stáncích na ulicích. Jak máme dětem vyprávět o škodlivosti alkoholu, když u svých rodičů vidí, jak jim chutná, když po cestě ze školy míjí natřískané hospody, v nichž se lidé sedící u sklenic s alkoholem roztomile usmívají, vypráví si veselé historky a svět se jim zdá snesitelnější. Již Dumasovi Tři mušketýři říkali: svět vypadá přes dno sklenice lépe.

Dětská psycholožka Jana Severová za tím vidí nejčastěji nudu a neschopnost naplnit volný čas. A je třeba dodat: a také vliv současné společnosti žijící okamžikem, bez minulosti i budoucnosti, s reklamami na prožitek ve světě, kde je důležitá kariéra a schopnost si užívat. Alkohol k tomu prostě už tak nějak patří. Představa dobrého pobavení je bez piva či panáka dnes už nemyslitelná.