Nepočítám s tím, že bych v té době ještě žil, ale přesto mne zaujala (vlastně nepříjemně překvapila) zpráva, že jižní Morava vymírá. A že už nás na tom jihu téhle krásné země bude pod milion.To přece nejde, to je moc. Jak je to možné? Vždyť podle stejného scénáře budou lidé žít déle (Ženy v průměru dokonce nad devadesát let). Vždyť jsou už tři roky přeplněné všechny brněnské porodnice a zdejší rekordy padají každým rokem o sto šest.
V roce 2065 už sice budou politikou a firmami hýbat lidé téměř o dvě generace mladší než dnes, přesto jim nezávidím: živit své „předky“ pro ně bude mnohem těžší. Protože největší úbytek bude právě lidí v produktivním věku.
Chlácholit se můžu tím, že třeba, když bude lidí míň, bude větší procento těch chytrých. A třeba si nebudou tolik zbytečně půjčovat peníze. A hlavně si půjčovat na to, nač nemají. Mnozí „chytří“ (nutno říct, že půjčováním někomu druhému, kdo na to neměl) tím z velké části způsobili současnou ekonomickou situaci ve světě, mnozí další si půjčili sami pro sebe a teď musejí bankrotovat.
A žijí na hranici životního minima, protože ztratili prakticky všechno. Počet osobních bankrotů na jižní Moravě dosáhl loni maxima a kdoví, jestli k takovému bankrotu nebude muset sáhnout i jeden brněnský fotbalista.
Právě o něj zřejmě přijde klub 1. FC Brno, i když tahle ztráta je zřejmě mrzet nemusí. Šance, že za ně bude na jaře hrát Zbyněk Pospěch, je mizivá. Osobní dluhy tohoto útočníka jen dovršují jeho kontroverzní pověst zmařeného talentu českého fotbalu.
Proto se jeho zákaz startu ani za ztrátu uplynulého týdne považovat nedá. Horší by bylo, kdyby před startem jara ztratili Brňané mladý klenot středu zálohy Lukáše Marečka a ještě horší, kdyby po jeho konci ztratili první fotbalovou ligu.
Ztrátou pro Brňany není ani to, že z válečného pomníku v Králově Poli zmizí srp a kladivo. Místní občanský demokrat René Pelán tak dosáhne svého: symboly, které považuje za komunistické, z pomníku zmizí. I když jeho čin stále považuji za pouhé vandalství, je to takhle lépe. Srp a kladivo sice zmizí, ruští (ukrajinští,…) vojáci se ale naštěstí nemusejí obracet v hrobě. Na pomníku přibudou jména těch, kteří při osvobozování této části Brna padli.
Je to výborné řešení: lidské a zároveň uspokojí ty, kteří mají na srp s kladivem a pěticípou hvězdu alergii.
Je jen škoda, že ruská ambasáda to nepochopila. Možná proto, že širokou východní duši vždy zajímala víc velká témata matičky Rusi (v tomto případě symboly osvoboditele) než osud jednoho konkrétního člověka (byť by to byl „jen“ voják a se smrtí ve válce tudíž musel počítat).
Vlastně jen o pár metrů dál od památníku se mohou Královopolané těšit na jinou změnu. Tedy, změnu. Při pohledu na podobu budoucího vlakového nádraží, které má připomínat vážku, se člověk neubrání dojmu, že jde opravdu jen o sen.
A i tady jedna ztráta hrozí: ztráta iluzí. Stavba totiž vypadá až moc futuristicky a do hlavy se (i když to s nádražím vůbec nesouvisí) nějak podvědomě vrací znovu jeden letopočet ze začátku tohoto textu. Bylo to 2065?
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditČtyři "ztráty" a jeden sen
Glosář - Zní to divně, ale je to tak. Ve strachu o vlastní kosti na zledovatělém chodníku a o něco později v podobné obavě o firemní plechy na zasněžené silnici jsem si uvědomil, že ten strach je tak malý a zbytečný oproti tomu, co nás čeká v roce 2065.
Ilustrační foto
|
Foto: Deník