Cyklostezky k řekám

Pravda, jak už to tak bývá, zřejmě leží někde uprostřed. Cyklostezek by mohlo být víc (ostatně cyklistů stále přibývá stejně jako specializovaných prodejen). Ale zase ne všude, jak si to představují milovníci dvou kol bez koní pod kapotou.

Cyklostezka podél řeky Svitavy do Bílovic nad Svitavou bude každopádně jedna z nejzajímavějších a nejatraktivnějších. I kvůli tomu, že z části vede přírodní krajinou.

Vedle toho představa, že by se cyklisté projížděli třeba po náměstí Svobody, je naprosto absurdní. Nikde ve světě (alespoň tam, kde jsem byl) nic takového nefunguje, do historického centra cyklisty jen tak někdo nepustí.

Cyklisté si přesto nedají říct. Mnozí z nich totiž mají jakýsi pocit absolutní přednosti. Ta se neprojevuje jen agresivitou vůči řidičům aut (samozřejmě, že to platí i naopak), ale i naprosto nereálnými požadavky. Požadavky, které by omezily život všeho ostatního. Nejen motoristů, ale třeba i chodců.

Cyklisté (a s nimi samozřejmě i in­line bruslaři) to v Brně nemají zase tak strašné. Jistě, neteče tudy řeka v centru jako třeba v blízkých městech Bratislavě, Budapešti či Krakově (ve všech jsou podél ní krásné cyklostezky), ale zase Brnem tečou řeky dvě.

A právě cyklotrasy podél nich jsou zřejmě jediným možným řešením pro město, jehož ulice jsou ucpané a jehož urbanistické řešení pochází z minulých století.