V historii, která se přes území dnešní České republiky s gustem mnohokrát krutě prohnala, se role hrdinů a padouchů příliš často měnily. A tak přežily trochu jiné hodnoty, než ve státech starobylejších a suverénnějších. Skepse, smysl pro ironický humor a dobré pivo. Dalo by se však říci, že jeden nesporný hrdina existuje. Je to Československo. Země, která se vynořila uprostřed Evropy rozvrácené válkou.

Projekt T. G. Masaryka a jeho spolupracovníků, který pod jednu střechu přivedl Čechy, Moravany, Slováky, Němce, Poláky, Židy, Romy, Maďary a Rusíny. To samozřejmě mladé republice dalo do vínku celou řadu problémů. Avšak tato divoká směsice spolu dokázala relativně svobodně a kultivovaně existovat až do mnichovského diktátu.

Už proto si tehdejší politici i Čechoslováci zaslouží naši úctu a uznání. A také proto, že tehdejší demokratická tradice přežila dodnes, i přes dobu komunismu. Extremističtí republikáni po revoluci zmizeli z politického života. Ačkoliv slibovali, že jednoduše a definitivně vyřeší problém s poslední velkou menšinou, která na území dnešního státu zůstala.

Naštěstí to pro voliče nebylo dostatečně důležité téma. Československo vzniklo v Praze, v Brně zaniklo. Dnes už je jasné, že se tehdy Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem ve vile Tugendhat rozhodli správně. Současná Evropa skýtá dost svobody pro každý národ, není třeba vytvářet koalice svobodných. A tou Československo bylo. Svůj úkol splnilo, v těžkých předválečných podmínkách obstálo na výbornou. Díky, Československo.