VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Duel: Eutanazie

Duel - Vyberte který názor je vám bližší.

28.8.2008
SDÍLEJ:

GrafikaFoto: DENÍK/Archiv

Povolme eutanazii…

KLÁRA KUBÍČKOVÁ

Usmrcení na něčí žádost, tedy se svolením či na přání nemocného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého práva nedovolená a je posuzována jako vražda. Diskuze o eutanazii není nová, přineslo ji s sebou (ostatně jako spoustu podobných témat, v jejichž centru stojí pojem lidské svobody, zodpovědnosti a volby) už osvícenství. Eutanazie u nás není legální. Legální by ale být měla.

Eutanazie je jedním z témat, které budí ostrou diskuzi, třeba podobně jako potraty. Je to téma, u kterého přesně víte, co si myslíte, máte svůj postoj teoreticky vyargumentovaný a neustoupíte ani o píď. Někoho zabít je trestné. Každá diagnóza, i ta nejtěžší, se může změnit. Může se stát zázrak, a medicína jich zná hodně. Může být objeven nový lék nebo u smrtelně nemocného pacienta může zabrat jiný lék, který ještě nikdo nevyzkoušel. A tak, pokud má někdo zemřít, měl by zemřít teprve až ve chvíli, kdy nadejde jeho čas. Přirozený čas, který má vyměřený pro život na tomhle světě.

To je teorie. Všichni víme, že zabíjet lidi je trestné a neetické. Praxe je ale mnohem méně jednoznačná.
Co udělá matka, která vidí, jak její dítě dennodenně trpí, nezabírají mu žádné léky a lékaři jistě vědí, že zemře? Co udělá stařeček, jehož stařenka trpí nesnesitelnými bolestmi a při každé návštěvě v léčebně dlouhodobě nemocných ho prosí, aby ji toho utrpení zbavil? Nikdo z nás nemůže vědět, co by v takové situaci udělal a co by bylo správné udělat. Někdo spoléhá na Boha a věří tomu, že všechno, co se děje, je jeho vůlí. A někdo potřebuje konat svojí vlastní vůlí, v Boha nevěří, nebo ho ztratil. A k tomu, aby mohl udělat to, co je podle jeho nejlepšího svědomí nutné a správné, potřebuje zákonné povolení. Mnoho lidí nedokáže čekat nad svými umírajícími a tvrdit jim, že Bůh to takhle chce a trpět je správné.

Právní norma pro eutanazii může být velmi přísná, být by ale měla. Může být založená na součinnosti lékařů, kteří nemusí rozhodovat o něčí smrti jednotlivě. Může povolovat milosrdnou smrt jen za těch maximálně nejjedoznačnějších okolností. Potřebujeme ji ale i přes všechny teoretické argumenty o boží vůli a lidské vině. I přes všechny naše naděje, které vkládáme v medicínu, je lidské umírání velmi bolestné a někdy nesnesitelné pro umírajícího i jeho blízké. Někdo věří na zázraky. Co ale máme dělat, když zázraky nepřicházejí?


…je to pořád vražda

STANISLAV BALÍK

Soustředěný útok na zásadu, že lidský život je nedotknutelný, pokračuje. Pravda, už je to zásada poněkud okleštěná, to když byl za počátek života stanoven porod, nikoli početí. I tak ale v naší civilizaci, která vyrostla z židovských a křesťanských základů, platilo, že ten, kdo vědomě ukončí život druhého, je vrah.
Nejsme první zemí, která o zavedení eutanazie přemýšlí, někde už své nemocné usmrcují. Až k tomu dřív nebo později dojde i u nás, svět se nezhroutí.

Jen zas o trochu více přestaneme být lidmi. Je to zvláštní, jak rychle došlo k proměně pohledu na smysl a účel života. Není to tak dlouho, co k němu neodmyslitelně patřilo utrpení, pláč a bolest. Zkuste dnes někomu říkat, že i bolestná nemoc rodičů může pomoci proměnit život jejich dětí. Že mnohdy na samotném konci pomalého umírání stojí usmíření, uzdravení a narovnání vztahů v rodině, k němuž by bez utrpení nedošlo.

Moderní medicína je požehnáním i prokletím současně. Pomohla vyléčit kdysi neléčitelné choroby, zásadním způsobem prodloužila lidský život. Toto prodloužení však mnohdy jde na úkor kvality. Léky a injekce udržují při životě bezmocného člověka, kterému by kdysi utrpení ukončila běžná chřipka. Přesto ale právě moderní medicína dělá obrovské pokroky v léčení a tlumení bolesti. Pracovníci hospiců potvrzují, že za přáním ukončit uměle život málokdy stojí bolest fyzická, jako spíše pocit osamocení, rozpad vztahů, pocity promarněného života.

Ale proč se s tím takto párat? Každý má dnes právo na všechno! Mám tak právo i na to, aby mi na mé přání doktor podal jed! Že slibuje v Hippokratově přísaze, že „nepodá nikomu smrtící látku, i kdyby ji od něj žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhne“?

Co se společenstvím, která namísto toho, aby vytvářela podmínky k tomu, aby svým nemocným mohli jejich blízcí posloužit do poslední chvíle, aby vedla děti ve školách k úctě ke stáří a nemoci, přemýšlí o tom, kterak právně nejlépe zabezpečit dobíjení těchto nemocných? Je to ještě společenství, nebo jen shluk vzájemně cizích lidí, kteří jen čirou náhodou obývají jedno místo, a tak se ještě stále musí řídit nějakými zákony?

Co se společností, kde mladí lidé postávají na náměstích a úspěšně sbírají podpisy pod petici žádající institut smrti? Skutečně věří tomu, že nemocný člověk milovaný svými blízkými nestojí o každý den a každou hodinu života s nimi navíc?

Vyberte, který názor je vám bližší

Klára Kubíčková

83 %

Stanislav Balík

17 %

Hlasovalo: 6

Anketa byla ukončena

28.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Tvrdost, důraz. Zbrojovka čelí záchranářskému střetu na hřišti poslední Jihlavy

Motoráček zvaný Hurvínek.

Historický vlak Hurvínek se v pondělí vrátí zpátky na koleje

Soutěžilo muzeum i studio televize. Kraj rozdával ceny za stavby

Jižní Morava – Jihomoravané se ve čtvrtek dozvěděli, kdo z nich postavil nejlepší a nejužitečnější stavbu.

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Brno - Přestože při dopravní nehodě před třemi lety přišel o pravou nohu, třiačtyřicetiletý Aleš Eger se své lásky k motorkám nevzdal a jezdí dál. Vozí s sebou batoh, který měl při nehodě. „Je to takový můj talisman. Připomíná mi, že už se nemusím vrátit domů," říká Eger. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.

Děti neponižuji. Nabádali je proti mně, oponuje učitelka. Někteří rodiče ji hájí

Brno - Po stížnosti rodičů na učitelku základní školy Labská se Brněnskému deníku Rovnost ozvali jiní, kteří ji naopak hájí. Pochybení odmítá i dotyčná vyučující.

Videokouči Komety přijde zlatá medaile poštou. Při předávání na něj nezbyla

Brno – Motto, kterého se snaží držet, se mu vymstilo. Na videokouče hokejové Komety Jiřího Horáčka totiž nezbyla zlatá medaile pro vítěze extraligy. „Razím heslo, že je lepší makat, než se někam cpát. Při předávání medailí jsem tak šel na led až poslední a už na mě žádná nezbyla. Musím si na ni počkat, doobjednávala se a dorazí poštou," usmívá se devětadvacetiletý Horáček, další část skládačky, která brněnský tým dovedla k vytouženému titulu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies