VYBERTE SI REGION

Pod tvrdou slupkou bývá to nejjemnější jádro

8.1.2008
SDÍLEJ:

Kamila HrdličkováFoto: ARCHIV

Ta hádavá ženská se zmalovaným obličejem jí skutečně pila krev. Stála ve frontě zrovna před ní. Pořádně nevěděla, co vlastně chce a peskovala všechny kolem. Dokonalý dramatický divadelní výstup. Byla neuvěřitelně ironická a zlá, až z toho bylo Valerii úzko.

Když si pak Valerie doma hověla v křesle zabalená do deky a popíjela voňavý čaj, začínala vše vidět jinak. Vzpomněla si, kolikrát už zjistila, že ti největší škarohlídi jsou uvnitř právě těmi nejzranitelnějšími. Že svým chováním zkouší zahnat vlastní strachy, nebo je aspoň přeřvat. Uvědomila si, že kdykoliv necítila sympatie k přísným a strohým lidem, pokud pak měla šanci je poznat, byli to ti nejlaskavější, které kdy potkala. Jen se pod tu tvrdou slupku dostat.

Třeba její všemi obávaný šéf. Měl takovou autoritu vybudovanou na strachu, že vždy, když měl přijít, všichni kmitali a zavládlo napjaté ticho. Ruce se třásly, dopovalo se kávou. Byl to obávaný člověk a Valérie ho neměla ráda za to, že vzbuzoval v druhých právě tyto emoce. A že se nikdy nesmál. Že tón jeho hlasu byl za každé situace neměnný. Že když mu nesla kávu, ani se na ni nepodíval. Ta nelidskost ji rozčilovala a popouzela.

Až do dne, kdy nepřišel do kanceláře. Byl vždy přesný a žádnou schůzku nikdy nezmeškal. Snažila se mu dovolat, ale měl vypnutý mobil. Nechávala mu vzkazy. Nic. Po několika hodinách se o něj začala bát. Překvapilo ji to. Ten den šéf už nepřišel.

V práci se neukázal přes měsíc. Vedení ho bez vysvětlení nahradilo jeho zástupcem na dobu dočasnou. Šuškalo se ledacos. Atmosféra se uvolnila. Pracovní výkonnost poklesla. Chyběla jeho pevná ruka. A pak jednoho dne přišel. Nepoznali ho. Nic z dřívějšího výrazu tváře už tam nebylo. Byl celý jakýsi šedivý, neuvěřitelně zestárlý, posmutnělý. Nedíval se lidem do očí jako dřív, nemluvil zvučně. Paradoxně jim ten dřívější zatracovaný chyběl. Až za mnoho týdnů se Valerie dozvěděla pravdu. Zrovna na vánočním večírku. Seděl tam sám, popíjel a koukal do prázdna. Když si k němu přisedla, začal vyprávět.

Dozvěděla se, že se staral o svoji nemocnou manželku. Mnoho let a bez vyhlídky na zlepšení jejího stavu. Že nevěřil, jak bolet může i tak strašně dlouho očekávaná ztráta. I když se s tím snažil bojovat a nedovolil, aby někdo poznal, jaké trápení má, stejně ho to semlelo. Její definitivní odchod nemůže přijmout. A Valerie nevěděla, co říct. Bylo jí ho strašně líto.

Napila se čaje a usmála se. Její šéf už není ani ten tvrdý strohý nekompromisní velitel, ani ten zlomený člověk, který si myslí, že už nemůže znovu vstát. Odešel z vedoucího postu, založil malou firmu, seznámil se s ženou, se kterou má mnoho společného. Už není třeba se schovávat do strohosti a příkazů. Už se může smát i smutnit.

Valerie dumá, kolik lidí maskuje svoji citlivost za jízlivá slova, zlost, přísnost i vulgárnost. Ví, že ta hádavá a ukřičená pokladní nedokáže unést bolest zkrachovalého manželství. Že nemluvná sousedka, která nikdy nikoho nezdraví a škaredě kouká, se neumí vyrovnat se ztrátou matky. Že ten sprostý smradlavý chlap, co postává na rohu a vykřikuje, nemůže za to, že vyrůstal po dětských domovech a nedokázal se zvednout a jít dál.

Valerie ví, že všichni jsme se narodili jako nepopsaný čistý list. A že může dojít i na tu tvrdou slupku, která pomůže přežít.

Autorka je spisovatelka

8.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Trať mezi Brnem a Prahou? V zisku budeme do dvou měsíců, říká Jančura

Brno /ROZHOVOR/ – Pět let uplynulo od doby, kdy žluté vlaky společnosti RegioJet podnikatele Radima Jančury začaly dělat konkurenci Českým drahám na trati mezi Prahou a Ostravou. Nyní vyjedou i mezi Prahou a Brnem. „Než rozhodnutí Správy železniční dopravní cesty o našem začátku přišlo, trnuli jsme, protože politická moc Českých drah je velká. Ale právo bylo na naší straně," říká o svém vítězství nad státním dopravcem Jančura.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies