VYBERTE SI REGION

Ještě že člověk nikdy neví, co ji v životě čeká

FEJETON - Vždycky mě fascinovala konzervace. Už jako dítě jsem se těžko vyrovnávala s pomíjivostí vezdejšího světa a pokoušela se proti zubu času zachovat hodnoty materiální i duchovní.

4.10.2007 2
SDÍLEJ:

Jana KubrickáFoto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Při větším úklidu se pak ze skrýší vynořovaly nejroztodivnější součástky mého života, díky kterým si dodnes vykládám metaforu o kostlivci ve skříni doslova: v šuplíku mého psacího stolu za hromádkou růžových dopisních papírů drkotaly ve skleničkách mléčné zuby a v pytlíku šustil cop svázaný zvětralou pentlí. Moje posedlost bezpečným skladováním objektů, jež by případně mohly sloužit jako zdroj DNA, byla možná předchůdcem dnešních projektů genetických bank. Jaká útěcha vědět, že někdo pokračuje v mém boji.

Odpadlé části mého fysis či jiné upomínkové předměty však nebyly to jediné, co jsem toužila uchránit před chřtánem času. Velice jsem hloubala nad tím, jestli, až vyrostu, zůstanu v mysli stejná, nebo se změním natolik, že zapřu své někdejší já osmileté školačky pronikající do ontologie. Ten moment byl pro mě tak závažný, že jsem se pokusila o jeho zakonzervování. Napsala jsem si dlouhý dopis, ve kterém jsem detailně pojednala o tom, jaká právě jsem a jaká doufám, že budu, až mi bude osmnáct. Přiložila jsem i propracovaný plánek interiéru svého vysněného domu. Adresátka byla jasná. Já za deset let.

Vzrušovala mě představa, že své sny jednou srovnám se svým dospělým světem, který byl v mých představách blýskavý a svůdný. Budu to stále já, budu rozumět svým dětským přáním, nebo si budu připadat cizí a hloupá? Bála jsem se sebe jako vážné, plnoleté paní, která přísně vyhodnotí a snad i oznámkuje mou domácí slohovou práci na téma Já v čase. Cesta zprávy v lahvi, která měla mé myšlenky přeplavit až za oceán času, bohužel ztroskotala v bouři mé vlastní nedočkavosti. Zalepenou obálku s instrukcí Otevři, až ti bude osmnáct, jsem za pár dnů nedočkavě roztrhla, abych znovu spatřila úhledné řádky a provinile se zalykala povědomými slovy, jako by to byly konfety ze zakázaných okének adventního kalendáře.

Schopnost dětí odříct si při vidině pozdější odměny okamžitý požitek je prý indikátorem jejich budoucího úspěchu v životě. Zní to logicky a výzkumy to potvrdily, ale já doufám, že to tak vždycky není. V testu, který jsem si sama vytvořila, jsem totiž zoufale propadla. Připravila jsem se tak navíc o dokument, který mohl sloužit jako sonda do dřevních dob mého duševního života. Dnes už nedokážu přesně rekonstruovat, jaké myšlenky mě zaměstnávaly, jaká sdělení jsem si do dospělosti posílala. Vím jen, že chudák holčička se svými návrhy velkorysého domu neodhadla palčivou situaci na současném trhu s byty. Jak bych se jí asi líbila? Chtěla by se mnou zajít na kafe, tedy na kakao?

V dětství si zpravidla malujeme svou budoucnost v růžových barvách: snila jsem holčičí sny o udržované domácnosti zásobované nespočetnými zavařeninami, o manželovi s hladkou tváří, co přes den pracuje v kanceláři a večer montuje skříně, o pitoreskním domku, na jehož zahradě věším bělostné prádlo. Dopadlo to, řekněme, jinak, nerůžově, i když barevně. Vidím paní, která zavařovat neumí, s mužem, co nemontuje skříně a dokonce se ani pořádně neholí, a to všechno navíc v bytě, kde ani není kam pořádně pověsit prádlo. Ach dítě, ještě, že ses té zkázy nedočkalo.

4.10.2007 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies