VYBERTE SI REGION

Drobné prohrešky bývají báječně sladkou radostí

Fejeton - Jsou věci, co se dělat nesmí a vlastně jen málokdo ví proč. Myslím, že nikdo mi například nevysvětlí asi tisíc pravidel, která jsou součástí etikety, ve slušné společnosti je jejich dodržování samozřejmé a zanedbání by hříšníka postavilo do obludného světla, ale zjevný důvod onoho žádaného počínání tkví někde v prehistorii společnosti.

16.1.2008
SDÍLEJ:

Kateřina MusilováFoto: ARCHÍV

Dnes jsme i bez toho svázáni nepřeberným množstvím nařízení, očekávání, norem a bůhvíčeho ještě. Jenže člověk je tvor hříšný a porušování pravidel působí na jeho psychiku jako koňská dávka povzbuzovadla. Jistě nemluvím o zločinu, ignoraci základních práv, nebo dokonce prostých společenských, či až hygienických zvyklostí, to opravdu ne. Mluvím o maličkých proviněních proti bontonu (a nejen němu), často skrytých, soukromých, hýčkaných ve skrytu duše a slaďoučkých jako cukrkandl.

Jaké to jsou? Pro názornost uvedu několik reprezentativních příkladů.

Jak jen mi krvácí srdce, když sedím v restauraci po dobrém jídle, zasněně si prohlížím na dně talíře zbyteček sosu, který se mi podařilo během konzumace pokrmu smíchat s tatarskou omáčkou a šťávou ze zeleniny v poměru, který doslova hladí mé oči správnou barvou, šimrá můj nos lahodným aroma a při představě vyvážené chuti probouzí ve mně vášeň milovníka – přičemž náhle přichází barbarský číšník a vysněnou pochoutku odnáší pryč, do kuchyně, kde ji za lascivního hovoru s kuchařem klidně vylije do odpadu. Kdo by neplakal?

A proto někdy, když se vůbec nikdo nedívá, umístím květinu do zorného pole procházející obsluhy, natočím své tělo, aby vrhalo co největší stín, pro jistotu uhasím plápolající svíci a… proti všem regulím smočím prstík ve zbožňované lahůdce, načež ho potají olíznu s pocitem, kterému se vyrovná máloco.

Přiznám se dokonce, a to je jeden z mých nejhorších prohřešků, že když stojím osamocena v noci na zastávce, čas od času sáhnu po cigaretě, a pak hrdě šlukuji pod cedulkou s přeškrtnutou cigaretou. Rázem jsem zločinec. Rebel. A je to báječné.

Proto chápu. Chápu, když se ztratí marcipánová růžička z narozeninového dortu pro babičku a strýc se culí oslazeným úsměvem, zatímco potutelně utírá prst od šlehačky do rubu kravaty. Také mi je jasné, proč někdo největší sokyni namaluje na fotce knírek a sérii ošklivě vyhlížejících mateřských znamének, pak si snímek uloží do nočního stolku a jednou za měsíc si ho před usnutím pobaveně prohlíží. Ony se potom totiž zdávají o fous lepší sny.

A ani není přeci tak hrozně špatné s přemáháním sníst nepovedenou sekanou od sousedky a zbytek dát symbolicky na ochutnání kočce.

Hřešit je lidské a hřešit je čas od času sladké. Všechno, co jsem uvedla, se možná nedělá. Nemělo by. Jenže – kdo je bez viny, hoď první kamenem. Každý do jednoho má na kontě nějakou tu neřest, tajný diblíkovský čin. Ale nic se samozřejmě nemá přehánět. Nebo je snad někdo, kdo má rád notorické naschválníčky a potměšilce? O lidech co se neumí chovat nikdy a nikde ani nemluvě. Ale když někomu občas ujede ruka, jenom trochu a nenápadně, je čas přimhouřit oko a zpytovat sám sebe. Jak zpívá ve své písni Jarek Nohavica: „ Oni to na mě vědí, ti co nahoře sedí.“ Tak na to mysleme a nepřekročme únosnou mez.

Nakonec ještě jedno malé doznání: Ano, na Silvestra jsem pila pravé francouzské šampaňské z pruhovaného hrnku na polévku a foukala do něj brčkem. No a co. Stejně chutnalo báječně.

Autorka je publicistka

16.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies