VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kde vlastně končí krása a kde začíná ošklivost

Fejeton - Dnes jsem si byla prohlédnout svůj nový automobil. Vím, že přídavné jméno nový je pro dvacet let starý vráček asi nepříliš vhodné označení, ale nemohu si pomoci. Nikdy předtím jsem žádné vozidlo nevlastnila, tak nevím, proč mu toto lichotivé slůvko odepřít.

30.1.2008
SDÍLEJ:

Kateřina MusilováFoto: ARCHÍV

Má nezkušenost se statusem vlastníka dvoustopého přemísťovadla se projevila záhy. „Jééé, to je krásný autíčko!“ pípala jsem s dojetím v očích a zjihle hladila zpuchřelý přední nárazník. Přítomní se po mně pochybovačně dívali a uvažovali, kolik ironie v tom asi tak mohlo být. Zatvářili se ještě pochybovačněji, když z mého výrazu kočky domácí v říji usoudili, že žádná.

No ano, nejsem slepá a vím, že mělo na několika místech nátěr odlišného odstínu a palubní deska také zažila i lepší časy. Jenže to mě nezajímalo. Technické záležitosti jsem nevnímala a byla jsem vděčná, že mám s sebou zkušeného švagra.

On se nahýbal do motoru a probíral se povinnou výbavou, já už byla jinde. Já se proháněla po severočeských okreskách, já stavěla stan u Máchova jezera poté, co jsem ho tam sama bez pomoci dovezla a přibalila k němu i tři kamarádky ze studií.

Já se objímala s příjemným kučeravým chlapcem na zadním sedadle SVÉHO čtyřkolového skvostu barvy skarabeových křídel proložených nádechem královské modři. A prý že je to maskáček. Taková drzost. Je to nejkrásnější a nejbáječnější auto, co jsem kdy viděla. Protože je první, protože je moje a protože ho jednoduše z duše miluji.
Jak těžké je posuzovat, co je pěkné a co nikoliv! Tisíce estetických norem a výkladů se o to snaží s pramalým úspěchem. Není totiž nic subjektivnějšího než vnímání krásy.

Například moje kamarádka z dětství propadla už na základní škole kouzlu kýče. V papírnictvích se hladově vrhala po pohlednicích s oblečenými pejsky a nápisy Miluji tě, její pokoj připomínal něco mezi nadýchanou cukrovou pusinkou a péřovým boa nad gepardí kůží a naprosto odmítala ladit s jakoukoliv všeobecně uznávanou představou dobrého vkusu. Marně jsem ji nabádala ke změně stylu s tím, že růžový králíček není atribut moderní slečny. Nic nepomáhalo. Až po čase jsem zjistila, že jsem byla sobecká.

Jenže to už jsem sama tonula v nařasení rádoby secesní sukně, u krku náhražku kameje, v ruce paraplíčko a na hlavě klobouk s širokou krempou. Domů jsem se vracela ke stovce nasušených růží a k příliš barevnému obrázku eiffelovky ze starého kalendáře. Sestra se mnou odmítala chodit po ulicích našeho malého městečka a marně mě přesvědčovala, že nápadné zlaté náušnice s obrovskými perleťovými přívěsy nejsou atributem moderní slečny.

A dnes? Kamarádce jsem už dávno začala kupovat pro radost barevné tužky s peříčkem na konci a tygří zápisníky. Také od mé sourozenky již minimálně třetím rokem dostávám do očí bijící bižuterii, ozdobná zrcadla z černého kovu a svícny s květinovým zdobením. Zvykly jsme si.

Co je pro jednoho vrchol ošklivosti, může být pro druhého synonymem dokonalosti. Někdo miluje moderní architekturu a dokáže náležitě ocenit symetričnost důmyslně osvětleného kvádru, jiný zase raději zrak popase na časem okousané fasádě postaršího domu. Ten si pověsí do pracovny pěknou kopii Picassa, další nepřežije nic jiného než Moneta, třetí se kochá jen výtvory svých šestiletých ratolestí.

A někomu prostě přijde stařičký, vetchý automobil jako ta nejskvostnější perla na parkovišti před domem.

Autorka je publicistka

Kateřina Musilová

30.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Kometa mlčela i po mstě Pöpperleho, na Spartě padla 0:4

Ilustrační foto.
1

Kordis chystá elektronické jízdné pro celou jižní Moravu. Nejdřív už příští rok

Divoká bitka. Před nádražím se poprala desítka lidí, měli i teleskopické obušky

Brno - Teleskopické obušky, dva lehce zranění mladíci a dva v policejní cele. Rvačku asi deseti lidí, ke které došlo na brněnském hlavním nádraží, šetří od pátečního večera policisté.

Verbíři se protančili na mezinárodní festival

Moravské Knínice /REPORTÁŽ/ – Co se stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zpívá dvojice vystupujících verbířů v doprovodu cimbálové muziky a sokolovna plná lidí v tichosti sleduje, jakými kroky ji o chvilku později překvapí dva mladí muži, jak píseň i jejich kroj napovídá, původem ze Strážnice. Ti vystupují na Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, kterou pořádá v sobotu večer soubor Kyničan z Moravských Knínic.

První sex, sebepoškozování, jmenuje nejčastější dotazy dětí vedoucí linky důvěry

Brno - Zhruba šest set dětí loni na jižní Moravě uteklo z domu. Nejčastěji se jedná o mladistvé z výchovných ústavů a dětských domovů. Obrátit se se svými problémy mohou třeba na brněnskou Modrou linku důvěry.

V brněnské spalovně shoří odpad od tří milionů lidí. Po rozšíření o třetí kotel

Brno - Odpadky z celé Moravy ohřejí vodu na sprchování Brňanům. Představitelé brněnské spalovny se totiž chystají o polovinu zvýšit množství zlikvidovaného komunálního odpadu, který zařízení mění na teplo a elektrický proud. O navážení odpadu jednají s obcemi v sousedních krajích i v Moravskoslezském kraji.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies