VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hlídač odpadků aneb O třídění odpadu trochu jinak

FEJETON - Dříve (tedy ještě tak před třemi čtyřmi lety) nám v naší vsi vyváželi popelnice každý týden. Nyní, za mnohem vyšší poplatek, jezdí jen jednou za čtrnáct dní. Zádrhel je jen v případě sněhové kalamity. To skladujeme odpadky doma někdy i měsíc. Naštěstí letos moc nesněží.

2.1.2008
SDÍLEJ:

Alena PohankováFoto: Archiv

Chápu, že otázka, kam s odpadem, je celosvětový problém. Jenže vývoz jednou za čtrnáct dní množství odpadu nezmenší. Snad jen pomůže v tom, že pár jedinců si uvědomí, že tříděním odpadu se jim zmenší obsah popelnice. Takže při třídění odpadků mám nejenom dobrý pocit, že dělám něco pro životní prostředí, ale naší rodině tím pádem stačí čtrnáctidenní lhůta odvozu domovního odpadu.

Vynechám teď děsivou úvahu nad hrůzou, že někdo má poloprázdnou nádobu na odpad z důvodu vytvoření menší spalovny ve svém domě. Mnozí sousedé, kteří se nezdržují tříděním odpadu (možná za to může stále malá osvěta, možná ale spíš lenost a pohodlnost) k popelnici přistavují pytle naplněné různým odpadem. Proč ne, ať je odvezeno, co nepotřebují. Jenže…

Včera jsem nesla ještě poslední sáček se smetím před dům do naší popelnice a co nevidím! Modrý pytel s odpadky u sousedova domu se hýbe, šustí to v něm a spokojeně mlaská! Mrskající černobílý ocásek prozradil našeho zvědavého kocourka.

Obsah objemného igelitového pytle měl dobře zmapovaný. Rozházené a rozvrtané zbytky všeho možného už poházel kolem. Mlsný kožíšek jsem zahnala domů, aby při první příležitosti, jak se dalo čekat, zdrhl zpět za svou načatou prací. A šup čumáčkem do pytle. Nezbylo ho, než něco vymyslím, zavřít doma.

Uklidila jsem tu spoušť, co náš mazlík vyvedl a se strachem se otáčela nalevo, napravo, všude vystrčené popelnice do silnice a vedle nich žeň sáčků a igelitů nevalné vůně. Pro hladová nebo mlsná zvířátka kořist neodolatelná. S takovou budu zametat nejspíš půl vesnice. Na celou noc má náš kocourek zábavu. A myslím, že k takové hostině mu budou i další zvířecí obyvatelé vesnice ochotně ku pomoci.

„Prosím tě, to nevyřešíš, víš kolik tu běhá koček, jsou tu i kuny a potkani,“ bručel můj muž. Byla jsem z toho docela nešťastná. Jak zabránit zvířátkům, když cítí v odpadu lahůdku, aby si jí nevšímaly? Jedině tak, že jim znemožním k odpadu přístup. Ale jak, když ty zbytky od sousedovic večeře jsou v jejich rajónu? Zvířata neuhlídám, musím uhlídat odpadky.

Nakonec jsem zpola rozcupovaný odpadkový pytel z vedlejšího stavení nacpala do naší popelnice. A ty další z celé ulice schovala za naše vrata, kam náš dobře krmený, ale požitkářský kocour nemůže. Doufala jsem, že mě ráno vzbudí popelářský vůz a já odpad přenesu zpět do ulice. Musím se vzbudit, ať neřeším následující dva týdny, co se zapáchajícím odpadem od sousedů za našimi dveřmi.

Jen nevím, co si lidé ze sousedství o mně mysleli ve chvíli, kdy jsem odnášela jejich odpadky za naše vrata. To jsem naštěstí ani nestačila domýšlet, tak jsem se do akce „záchrana ulice před záplavou“ bez zábran pustila. Na čtrnáct dní mám klid. Ráno jsem ty popeláře totiž stihla.

Pryč jsou ty časy, kdy se odpad odvážel každý týden.

A co ta minulá doba, kdy jsme neprodukovali tolik odpadu jako dnes? Jsou sice mnohé vymoženosti moderní civilizace, kterých bych se nerada vzdávala, ale přesto mě napadá otázka: nežily naše babičky šťastněji? Jakoby platilo: méně věcí, více radosti a bezstarostnosti, více času, lepší vztah k přírodě a nakonec i k sobě navzájem.

Autorka je publicistka

2.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Stínily a chránily lidi před hlukem, nakonec se staly obětmi oprav kabelového vedení. Lidi žijící v brněnské Kounicově ulici přišli o čtyři vzrostlé stromy.

Stromy skáceli kvůli opravám. Přišli jsme o ochranu před hlukem, vadí obyvatelům

Hráči Komety Brno Martin Zaťovič (vlevo) a Marcel Haščák.

Dlouhé volno? Můžeme si za něj sami, culí se Zaťovič

Rozsudek doživotí pro Dahlgrena? Místo překládání tlumočnice odešla na procházku

Olomouc, Brno – Kromě hrobového ticha při čtení rozsudku soudu nižší instance čtvrteční soudní jednání s Američanem Kevinem Dahlgrenem u olomouckého vrchního soudu provázel i nervózní smích. Odsouzený na doživotí si totiž první rozhodnutí soudu vyslechl bez tlumočnice.

AKTUALIZOVÁNO

Dahlgren se k čtyřnásobné vraždě přiznal. Byl příčetný, soud potvrdil doživotí

Olomouc, Brno /ANKETA/ - Zavraždil jsem své čtyři příbuzné v brněnských Ivanovicích, přiznal se u čtvrtečního soudního líčení Američan Kevin Dahlgren. Vrchní soud v Olomouci mu za to potvrdil doživotní trest. „Stráví ho ve vězení s nejpřísnější ostrahou. Důkazní situace je jasná," uvedl předseda senátu Jaromír Holubec. Dodal, že se Dahlgren bude muset podrobit i zabezpečovací detenci. Jednání sledoval Deník Rovnost on-line.

Corea, Bona i Diana Krall. Na brněnský JazzFest míří světoznámé hvězdy

Brno – Swingující Joe Lovano, afrokubánský Richard Bona i inteligentně popový Dan Bárta. Šestnáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu JazzFestBrno nabídne jazz mnoha podob a v interpretaci těch nejlepších hudebníků.

Národní divadlo Brno láká do Reduty na jednorožce se ztopořeným penisem

Brno - Národní divadlo Brno chystá v Divadle Reduta na Zelném trhu novou inscenaci Strach jíst duši a vyzývá diváky: "Pokud Vás už nebaví fronty na selfie pod Joštem na Moraváku, stavte si udělat fotku k nám. V Redutě to vidíme růžově!" Tato krátká výzva doplňuje snímky zveřejněné na sociální síti Facebook, na nichž je nahý muž s hlavou jednorožce. Rekvizita je zabarvená do růžova a diváka upoutá zejména zvýrazeněním penisu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies