Připadalo mi to neuvěřitelné, když například nějaká plnoštíhlá dáma podala žalobu na výrobce hamburgerů, protože ji neupozornil na nebezpečí zvýšení její hmotnosti, pokud jich sní denně deset. Nebo muž po celoživotním intenzivním kouření žaloval výrobce cigaret, že mu zničil zdraví, protože ho neinformoval o nebezpečí jeho výrobku. A ještě více jsem se divil, když některé žaloby prošly, soud je uznal za oprávněné a firmy byly odsouzeny. Stalo se například, že federální soud uznal americké výrobce tabákových výrobků vinnými z dlouhodobého zatajování rizik kouření. Soudkyně došla k závěru, že skupina výrobců cigaret porušila zákon o organizovaném zločinu. „Kouření cigaret způsobuje nemoci, utrpení a smrt. Třebaže obvinění interně tento fakt uznávali, veřejně jej popírali, zkreslovali a bagatelizovali,“ stálo v rozsudku.

U nás se něco takového nemůže stát, říkal jsem si, zdravý selský rozum nám snad ještě zůstal. Teď už si to ale říkat nemůžu. Bývalý mostecký gambler Petr Kohout totiž podal podobnou žalobu a trestní oznámení. Žaluje stát a ministra financí za nedostatečné informování obyvatel České republiky o nebezpečných vlastnostech hracích automatů, které u uživatelů způsobují patologickou závislost, končící sebevraždami a rozpady rodin dlužníků. Kohout tvrdí, že o možnosti vzniku závislosti na hraní hazardních her nevěděl, neboť o tom nebyl státem informován. Bylo mu upřeno právo na informace, a byl tak porušen jeden z bodů Listiny základních práv a svobod. Jako satisfakci za poškození svého zdraví a utrpení svých dětí žádá od státu odškodné ve výši sto milionů korun. Navíc požaduje i zákaz provozu výherních hracích automatů a videoterminálů na celém území republiky. „Pokud neuspěji, obrátím se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku,“ řekl novinám Kohout.

Protože jsem příliš nechápal, co mu ten stát vlastně provedl, zeptal jsem se ho, jak by si konkrétně naplnění svého práva na informace představoval. Odpověděl: „Své právo bych si představoval přesně tak, jako jsou informace o drogách, alkoholu, cigaretách. O tomto jsem informace měl a ani na jednom nejsem závislý. Stát by měl více informovat občany o možných rizikách, které přináší hazard.“

Nejsem přesvědčen o tom, že by mě stát nějak zvlášť intenzivně informoval o nebezpečnosti drog, alkoholu a cigaret, a o nebezpečnosti hracích automatů naopak mlčel. Domnívám se, že každý soudný člověk ví, co mu při čem hrozí a že nic se nemá přehánět. Spíš mě napadá, že se pan Kohout snaží tímto krokem vyřešit svoje finanční problémy, neboť má dluhy a sám přiznal, že by vysouzenou částku použil mimo jiné na jejich splacení. Každopádně se mu podařilo zaměstnat řadu lidí naprosto nesmyslnou kauzou.

V poslední době se dost věnuji sudoku. Denně luštím obě dvě zadání uveřejňovaná v brněnském Deníku Rovnost. Zabírá mi to určitý čas a stávám se na tom závislým. V neděli dostávám absťák, neboť nemám co luštit, a až do pondělního rána trpím depresemi. Budu to muset nějak řešit.

Jenom ještě nevím, bude-li lepší žalovat noviny, nebo rovnou celé Japonsko, když tam to sudoku údajně vymysleli.

 

Autor je publicista