Hned za objezdem dodávka přede mnou zabrzdí. Jsem nucen také zastavit, pokračování v jízdě brání provoz z protisměru. Dveře dodávky se otevírají. Vystupuje mladý, urostlý muž a blíží se k mému vozu. Pomalu otevírám okénko. Co asi následovalo?

Když jsem příhodu reprodukoval několika známým, reagovali bez výjimky: Přišel ti vynadat? Nebo něco horšího? Již jsme si zvykli na bezohlednost, agresivitu, svalování viny na jiné, a na silnicích na totální absenci slušnosti. Ještě nedávno bylo běžné, že šofér, kterého jste pustili před sebe z vedlejší vozovky, z výjezdu či ze sousedícího pruhu, jako výraz díků, dal znamení rukou, nebo světly. Dnes je normou, že se kupředu hazardním způsobem cpou agresoři, kteří se spoléhají, že ten za nimi to prostě nějak ubrzdí. O projevu díků nemůže být řeč.

Agresivita vyvolává u druhého obdobné emoce. V člověku to začne pěnit a vařit, málem by vraždil. Proto jsem s chutí sáhl po knížce vydané brněnským nakladatelstvím JOTA: Vražda jako společenská událost.

Kniha přináší základy etikety pro ty, kteří se chystají vraždit. Když už se člověk takto rozhodne, měl by to udělat na potřebné úrovni. Autory jsou američtí vězni Guterman a Colohnat odsouzeni za nejtěžší zločin k doživotí. Dílo sepsali v rámci výchovného programu reedukace uměním a získali si množství čtenářů, jak za mřížemi, tak těch dosud na svobodě. Informaci podává slovenský překladatel Dušan Taragel a bystrý čtenář již tuší, že jde o mystifikaci. Autoři – kriminálníci jsou plodem fantazie výše jmenovaného spisovatele, který již dříve na sebe upozornil vtipnými a originálními knížkami.
Tentokrát si můžeme vychutnat střípky z pravidel společenského chování umně oděné do šatu černé grotesky, humoru, vtipu i parodie. Při četbě se upřímně zasmějeme a pobavíme, současně však obdržíme i jistou dávku užitečných informací. Přílohou je DVD nahrané hlasem arbitra společenského chování Ladislava Špačka.

Tak rozhodnete-li se k vraždě v divadle – ta patří ke společensky nejnáročnějším, nepůjdete na to v proužkovaném saku s basebalovou pálkou. Vhodná je krátká palná zbraň, barevně sladěná s oblečením. Projevem úcty k prostředí je volba zbraně s vysokým společenským renomé.

Vyspělý divadelní vrah přichází včas. Vstupuje-li na své místo již obsazenou řadou a nutí tak sedící, aby povstali, neobrací se k nim zády a každému se slušně omluví. Doprovází-li dámu, jde jako první a usadí ji po své pravici. Má-li zavraždit více osob, postupuje podle jejich společenské důležitosti. Pro volbu oblečení je důležité, jaké společenské postavení oběť zaujímá. Chystáme-li se zavraždit divadelního kritika, je zbytečné oblékat si smoking.

V knížce získáme návod, jak zvládnout vraždu na koncertě, vernisáži, v restauraci, ve vlaku, na lodi. Kapitola o vraždách na silnici chybí.

Nyní zpět k příběhu: Muž – je opravdu velmi ramenatý - se nakloní k otevřenému okénku mého vozu. „Omlouvám se“, pronese nečekaně.

„Nic se neděje,“ odpovím po odmlce. Naplněn překvapením a příjemným pocitem z poznání, že dosud někteří věří, že není třeba hned se vraždit a že stačí něco málo zdvořilosti, pokračuji dál svou cestou.

Autor je publicista