VYBERTE SI REGION

Jak jsem dražil aneb Aukční romance

Fejeton - Aukce, to je věc, ke které se obyčejný člověk příliš nedostane. Čte o aukcích v novinách nebo na internetu, vidí je v amerických filmech, ale že by na nějaké byl osobně přítomen, tím se může pochlubit jen málokdo. Ale přitom dražíme všichni.

22.1.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK

Vyvolávací cena Beáty byla asi tři měsíce nevinného kroužení zakončeného zběsilým tahem na branku. Tedy, v mém případě měl ten tah poněkud méně zběsilou podobu – tedy nevydařené terénní rande. Celý den jsem se díval na oblohu a čekal, zda mi Bůh sešle z nebes pokyn k odvážnější akci. Byl jsem tehdy poměrně čerstvě jak po prvním polibku, tak po prvním rozchodu – kdo ví, zda můj výkon při dřívější události nezapříčinil tu pozdější.

Bůh však jako obvykle mlčel, a tak mi nezbylo než sebrat odvahu sám. Došli jsme do altánku u čtyř jezer a já na Beátě viděl, že je to teď, nebo nikdy. A tak jsem se zeptal, jak by se ohledně polibku cítila a zda to považuje za odpovídající postup v naší situaci.

Beáta se pravda trochu lekla a decentně vysvětlila, že by se tomuto vývoji událostí zřejmě vzpírala. Poklidně jsme se tedy rozešli a já pochopil, že na tenhle kousek prostě nemám. Večer mne však aukční síň informovala, že to nemám brát jako odmítnutí a že jejich artefakt nechce dělat ukvapená rozhodnutí. Lepší plkání v hrsti než pusa na střeše, řekl jsem si vesele a hned další den s Beátou prochodil dvě městské čtvrtě. A tak dál a tak podobně celý týden, bez jakýchkoliv doteků, ale s rostoucí vzájemnou důvěrou a s tím, co vztahoví odborníci nazývají „slovní orgasmus“.

Na konci onoho nadějného týdne mi však aukční síň sdělila, že se vyskytl další zájemce, jakýsi pán v klobouku. A zjevně přihodil, neboť předmět dražby mi napsal, že „by bylo asi lepší, kdybychom se teď nějakou dobu neviděli“. Dalších sedm dní jsem tedy čekal, a když jsem viděl, že není jiné cesty, nabídl jsem minigolf a výstavu černobílých fotek a přihodil jsem koncert vážné hudby. Zabralo to.

Beáta byla zase týden se mnou, krásný týden, ve kterém jsem se domníval, že je konečně prodáno. Příliš jsem se nezatěžoval jejím výpadkem a bláhově jsem si myslel, že je všem trablům konec. Poslední den jsme se dokonce drželi za ruku a romanticky se spolu báli ve tři hodiny ráno v opuštěném koutě města – jen proto, aby přes noc pán v klobouku opět přihodil.

Zaznamenal jsem v chování Beáty jistý nepřehlédnutelný vzorec – liché triumfální týdny se mnou, sudé krize s ním. Bohužel, jak to u dražeb bývá, to nebylo dlouhodobě udržitelné, hlavně proto, že jsem za dalších sedm dní přihodil poslední eso, co jsem ještě měl v rukávu – dvoudenní půst, díky kterému jsem byl z profilu mnohem hubenější. Beáta byla zase na týden moje a já věděl, že to musím maximálně využít, protože to je asi má poslední šance. Hned příští večer se však stalo něco neočekávaného.

Při vycházení z kina jsme potkali onoho tajemného pána v klobouku a já z jediného pohledu na něj a na Beátu věděl, kolik uhodilo. Znali se již z dřívějška, a to pravděpodobně dobře. Já se rozplynul jako vzduch, oni se podívali na sebe a okolní svět pro ně v tu chvíli přestal existovat. Nostalgie poprvé. Objali se a začali se domlouvat, kdy se sejdou. Nostalgie podruhé. Objali se ještě jednou a slíbili si, že se teď budou víc snažit. Nostalgie potřetí.

Viděl jsem, že je prodáno – nostalgii a pánovi v klobouku. Vrátil jsem bankovky zpět do kufříku a podíval se na to z té lepší stránky – aukce života nabízela ještě mnohé zajímavé artefakty. Stačilo si jen počkat, až na některý budu mít.

RICHARD SKOLKA

22.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies