VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsem dražil aneb Aukční romance

Fejeton - Aukce, to je věc, ke které se obyčejný člověk příliš nedostane. Čte o aukcích v novinách nebo na internetu, vidí je v amerických filmech, ale že by na nějaké byl osobně přítomen, tím se může pochlubit jen málokdo. Ale přitom dražíme všichni.

22.1.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK

Vyvolávací cena Beáty byla asi tři měsíce nevinného kroužení zakončeného zběsilým tahem na branku. Tedy, v mém případě měl ten tah poněkud méně zběsilou podobu – tedy nevydařené terénní rande. Celý den jsem se díval na oblohu a čekal, zda mi Bůh sešle z nebes pokyn k odvážnější akci. Byl jsem tehdy poměrně čerstvě jak po prvním polibku, tak po prvním rozchodu – kdo ví, zda můj výkon při dřívější události nezapříčinil tu pozdější.

Bůh však jako obvykle mlčel, a tak mi nezbylo než sebrat odvahu sám. Došli jsme do altánku u čtyř jezer a já na Beátě viděl, že je to teď, nebo nikdy. A tak jsem se zeptal, jak by se ohledně polibku cítila a zda to považuje za odpovídající postup v naší situaci.

Beáta se pravda trochu lekla a decentně vysvětlila, že by se tomuto vývoji událostí zřejmě vzpírala. Poklidně jsme se tedy rozešli a já pochopil, že na tenhle kousek prostě nemám. Večer mne však aukční síň informovala, že to nemám brát jako odmítnutí a že jejich artefakt nechce dělat ukvapená rozhodnutí. Lepší plkání v hrsti než pusa na střeše, řekl jsem si vesele a hned další den s Beátou prochodil dvě městské čtvrtě. A tak dál a tak podobně celý týden, bez jakýchkoliv doteků, ale s rostoucí vzájemnou důvěrou a s tím, co vztahoví odborníci nazývají „slovní orgasmus“.

Na konci onoho nadějného týdne mi však aukční síň sdělila, že se vyskytl další zájemce, jakýsi pán v klobouku. A zjevně přihodil, neboť předmět dražby mi napsal, že „by bylo asi lepší, kdybychom se teď nějakou dobu neviděli“. Dalších sedm dní jsem tedy čekal, a když jsem viděl, že není jiné cesty, nabídl jsem minigolf a výstavu černobílých fotek a přihodil jsem koncert vážné hudby. Zabralo to.

Beáta byla zase týden se mnou, krásný týden, ve kterém jsem se domníval, že je konečně prodáno. Příliš jsem se nezatěžoval jejím výpadkem a bláhově jsem si myslel, že je všem trablům konec. Poslední den jsme se dokonce drželi za ruku a romanticky se spolu báli ve tři hodiny ráno v opuštěném koutě města – jen proto, aby přes noc pán v klobouku opět přihodil.

Zaznamenal jsem v chování Beáty jistý nepřehlédnutelný vzorec – liché triumfální týdny se mnou, sudé krize s ním. Bohužel, jak to u dražeb bývá, to nebylo dlouhodobě udržitelné, hlavně proto, že jsem za dalších sedm dní přihodil poslední eso, co jsem ještě měl v rukávu – dvoudenní půst, díky kterému jsem byl z profilu mnohem hubenější. Beáta byla zase na týden moje a já věděl, že to musím maximálně využít, protože to je asi má poslední šance. Hned příští večer se však stalo něco neočekávaného.

Při vycházení z kina jsme potkali onoho tajemného pána v klobouku a já z jediného pohledu na něj a na Beátu věděl, kolik uhodilo. Znali se již z dřívějška, a to pravděpodobně dobře. Já se rozplynul jako vzduch, oni se podívali na sebe a okolní svět pro ně v tu chvíli přestal existovat. Nostalgie poprvé. Objali se a začali se domlouvat, kdy se sejdou. Nostalgie podruhé. Objali se ještě jednou a slíbili si, že se teď budou víc snažit. Nostalgie potřetí.

Viděl jsem, že je prodáno – nostalgii a pánovi v klobouku. Vrátil jsem bankovky zpět do kufříku a podíval se na to z té lepší stránky – aukce života nabízela ještě mnohé zajímavé artefakty. Stačilo si jen počkat, až na některý budu mít.

RICHARD SKOLKA

22.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Jako na Kanárech. Aqualand rozšíří za stovky milionů o divokou řeku i vodní svět

Připomínku porevolučního kapitalismu v podobě vily podnikatele Rudolfa Hošny nabízí k prodeji realitní kancelář. Známou stavbu nad Pisáreckými tunely možná čeká demolice, na jejím místě může vyrůst bytový dům.
7

Hošnova vila v duchu podnikatelského baroka je na prodej. Hrozí jí i zbourání

Přídavky uživí celou rodinu. Papírování bylo psychicky náročné, říká matka

Jižní Morava /ANKETA/ - Skoro tři měsíce šetřila na nosítko pro dítě, v současné době spoří na lepší bydlení. S pomocí státních přídavků živí celou rodinu Brňanka Barbora Fölklová. „Připadá mi ale, jako by se poslední dobou stále snižovaly," podotýká osmadvacetiletá žena.

AKTUALIZOVÁNO

Úder pěstí do obličeje a krvavé zranění. Kvůli balíčku gumových medvídků

Brno – Rázní a smělí a s hrdými čely nejsou jen gumídci ze známého animovaného seriálu, ale i mladík, který se pustil do boje kvůli balíčku gumových medvídků. Bohužel však nepatřili jemu a osmnáctiletý muž kvůli nim skončil v rukou policie. Kauza "velké gumídkové loupeže" se stala ve středu odpoledne v centru Brna.

Modrotisk usiluje o zapsání na seznam UNESCO. Na jižní Moravě zůstaly dvě dílny

Olešnice, Strážnice – Modrotisk je tradiční metoda zdobení textilu, kterou v České republice používají už pouze ve dvou dílnách. Obě jsou na jihu Moravy – v Olešnici na Blanensku a ve Strážnici na Hodonínsku. O zápis modrotisku na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO požádal v pondělí ministr kultury Daniel Herman.

AKTUALIZOVÁNO

Chodci přišli v Husově ulici o část podloubí. Kvůli prodejně

Brno /FOTO/ – Podloubí domu v Husově ulici číslo 7 sloužilo chodcům dlouhou dobu. Od začátku března jej však vlastník domu částečně uzavřel, což se mnoha Brňanům nelíbí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies