JIŘÍ SMUTNÝ

Z dětství si pamatuji, že výrobky v krámě u Čtvrtníčků, kam jsem chodil nakupovat, bývaly označovány velmi spoře. Například na lahvích mléka nebo piva nebyly žádné etikety a obsah se poznal podle údajů na uzávěru. Na konzervě s vepřovým masem bylo zase jen „vepřové maso“ a na sardinkách „sardinky“. Dnes je to ale jinak. Obaly jsou popsány ze všech stran nejrůznějšími nápisy a informacemi. Pokud by je měl zákazník před nákupem všechny prostudovat, strávil by v prodejně spoustu času.

Když jsem nedávno při nákupu měl už v košíku všechno požadované a dospěl až na konec seznamu, přečetl jsem si výzvu, že si mám koupit něco k večeři, třeba sardinky. Proč ne, řekl jsem si, ryby jsou zdravé. V regálech plných konzerv se příliš neorientuji, ale protože krabičky sardinek mají pořád stejný tvar, brzy jsem je našel. Beru jednu, už ji dávám do košíku, když mě napadlo přečíst si nápis. A dobře jsem udělal. Stálo tam: „pikantní“. Nechci nic pikantního, chci normální sardinky, říkám si v duchu. Vracím rybky do regálu a beru jiné. Zase špatně. Tentokrát jsou se zeleninou. Proč bych měl jíst ryby se zeleninou? Nemám zájem. Další jsou v tomatu. Ryby s rajským protlakem také nechci, chci obyčejné sardinky v oleji. Copak je to tak neobvyklý požadavek? Vidím, že asi ano. Další jsou s řeckou omáčkou. Sardinky s omáčkou! No to snad ani není pravda, říkám si a hledám dál. Hledám, ale nenacházím. Normální sardinky bez zeleniny, rajčat, omáčky a něčeho pálivého prostě nemají. Ani jednu krabičku. Něco ale večeřet musíš, ozval se vnitřní hlas, když jsem chtěl regál opustit. A tak jsem nakonec vzal ty s řeckou omáčkou, nevěda, co se pod tím označením skrývá.

Když jsem je doma otevřel, nevěřil jsem vlastním očím. V krabičce byly normální rybky v oleji. Jediné, co bylo navíc, byly tři malé černé kroužky, vysoké asi půl milimetru, odříznuté z olivy. Po nějaké omáčce, natož řecké, nikde ani památky. Naštěstí.

Když jsem povečeřel, prohlédl jsem si bohatě popsanou krabičku. Podle hlavního a výrazného nápisu šlo o baltické sardinky, podle popisu složení, vyvedeného malým a téměř nečitelným písmem, šlo o šproty. Nejsem sice odborník na ryby, ale vím, že sardinky a šproty jsou dva odlišné druhy. Že krabička sardinek obsahuje šproty mi přišlo dost zvláštní. A abych se poučil, je-li chyba ve mně nebo jinde, dal jsem se do pátrání.

Od odborníků jsem se na internetu dověděl, že nápis „baltické sardinky“ je nesmyslný, neboť sardinky v Baltu nežijí a že v krabičce skutečně nejsou sardinky, ale šproty, což jsou sice také ryby, ale méně kvalitní a tudíž lacinější. A že ze strany obchodníků jde sice o podvod, ale podle České zemědělské a potravinářské inspekce je všechno v pořádku, protože v obsahu je správně uvedeno, že jde o šproty. Takže až si příště koupím třeba plechovku s nápisem „ananas“ a uvnitř budou švestky, tak se nebudu divit. Kompot jako kompot, ne?

Autor je publicista