Přesto se jim v naší a teď už i jejich vlasti nežije lehce. Jejich dědové nemají nárok na důchod, protože Česko a Kazachstán nemají sladěnou sociální legislativu, chybí potřebné smlouvy a dohody. Důchody, o které přicházejí, ale nejsou tím jediným problémem.

Média, když o Kazaších píší, neváhají dodat, že jde o studenty, pracující a jejich slušné rodiny. Jako by bylo nutné všechny předem přesvědčovat o tom, že se nám sem nestěhují žádní podvratní živlové, kriminálníci, ani nefachčenka.

Mezi všemi národy najdeme studenty, pracující, důchodce, kriminální živly i nefachčenka. Zatímco ale mezi Čechy jsou to naši, kteří jen sešli na scestí, pokud se někdo takový objeví mezi cizinci, okamžitě onálepkujeme celou skupinu.

Viděli jste někdy krást Čecha? A hodnotíte podle něj všechny Čechy? Pokud ne, je načase zavést stejný přístup i k cizincům. Stejně jako my někdy hážeme islámského teroristu do stejného pytle jako muslima, mohl by kdokoli říct: co Čech, to skinhead.

Česká xenofobie je pro vracející se kazašské rodiny mnohem větším problémem než nesladěná důchodová legislativa.

 

čtěte i článek: Nevrátili bychom se, říkají kazašští Češi