VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kde ani houby nerostou

Fejeton - Rostou! Radostné zvolání neslo se lesy Vysočiny. V tomto období především suchohřiby, ovšem i bedly, začínající václavky.

30.9.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Shutterstock

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Vjezdy do lesních cest zaplnila auta měšťáků a jiné dotěrné havěti. Ale pozor! I auťáky místních. Ano, dnes ani venkované nedojdou do svého lesa po svých. A protože tu jsou doma, mnozí se nespokojí s místem u okraje, ale zajedou rovnou do hloubi, ba do samého lůna lesa, kde to roste nejvíce. Takže rostou! Vášni člověka sběrače, která se moc neliší od vášně člověka lovce jsem samozřejmě neodolal a s úlovkem jsem se vrátil. Úspěšná výprava mi evokovala mé dávné houbařské počátky.

Ponejprv vydat se do lesů nejlépe s osobou zkušenou, která najde, i když neroste nic. Tak jsem se s takovou tajemství lesů znalou osobou na houbařskou žeň vypravil. Brzy jsem naznal, že nic horšího mne nemohlo potkat. Sotva jsme vstoupili do chrámu přírody, neviděla, neslyšela, nevnímala mne, již však měla do půli košíku krásných suchohříbečků . Byli urostlí a krásní jak hradní stráž, má průvodkyně jich však měla ve chvíli na několik divizí. Já nic. A ona tu a tam prohodila: Právě jsi jednoho málem zašlápl. Ona měla plné dva koše, já dvě babky. Jednu starou plesnivou, druhou mladší červivou. – Vyhoď to! řekla.

Namísto marného noření nosu do mechu a kapradí počal jsem si všímat své průvodkyně. Hříbky se k té osobě sbíhaly jak ovečky na pokyn bači nebo štěkot psa ze salaše, srocovaly se před ní do šiku a nejzdatnější vyskakovaly vzhůru jak gymnasté rovnou do útrob košíku. Ocitl jsem se v neznámém lese se zvláštní přítelkyní hub a lesní čarodějkou. V jejím doprovodu jsem neměl šanci nic, co bych si přál, najít. Pouze pozbýt sebedůvěru. Taky jsem se začal obávat, že mi své košíky předá a já ze sběrače a lovce degraduji na nosiče.Tiše jsem se vzdálil a pokračoval v chůzi sám. A pak jsem nadšeně zařval. Přede mnou se tyčil nádherný hřib jak vymalovaný, do atlasu zanesený Ušákem a Pilátem. Již jsem se viděl v houbařské poradně na Zelném trhu před gratulanty z řad předních mykologů. Ten krásný urostlý kluk tam nerostl sám. Žádný utrápený suchohřib, pravák jak Brno! Celá skupinka, jeden větší fešák jak druhý.

Nesnědl jsi kousek z tam toho? ozvala se má lesní průvodkyně, která se po mém tarzanovském výkřiku dokolébala k místu mého velkého nálezu. Kousek ode mne panovala prostoru obrovská muchomůrka červená. Jak jsem ji mohl přehlédnout, nevím. – Jezdí sem na to mladí otrhaní vlasáči, řekla. Uvaří si to v kotlíku, mají pak barevné obrázky a potrhle se smějí. Proč řveš jak na lesy? zeptala se.

Hrdým gestem jsem napřáhl pravici ke skupině hřibů. – Ti jsou, co?
To jo. Hřib žlučový. Hořčák. Jeden kousek zničí celou praženici. Ochutnej.
Provedl jsem a ústa se mi zkřivila. – Takový design. Taková image! hlesl jsem zklamaně.
– Jak někteří lidi, řekla. Od pohledu docela pěkní, otrávit člověka ale umí jak muchomůrka tygrovaná.

Byla to vědma a měla pravdu. Nejednou později jsem se o tom přesvědčil. Hlavně na místech, kde ani houby nerostou.

Autor je publicista

30.9.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Tvrdost, důraz. Zbrojovka čelí záchranářskému střetu na hřišti poslední Jihlavy

Motoráček zvaný Hurvínek.

Historický vlak Hurvínek se v pondělí vrátí zpátky na koleje

Soutěžilo muzeum i studio televize. Kraj rozdával ceny za stavby

Jižní Morava – Jihomoravané se ve čtvrtek dozvěděli, kdo z nich postavil nejlepší a nejužitečnější stavbu.

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Brno - Přestože při dopravní nehodě před třemi lety přišel o pravou nohu, třiačtyřicetiletý Aleš Eger se své lásky k motorkám nevzdal a jezdí dál. Vozí s sebou batoh, který měl při nehodě. „Je to takový můj talisman. Připomíná mi, že už se nemusím vrátit domů," říká Eger. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.

Děti neponižuji. Nabádali je proti mně, oponuje učitelka. Někteří rodiče ji hájí

Brno - Po stížnosti rodičů na učitelku základní školy Labská se Brněnskému deníku Rovnost ozvali jiní, kteří ji naopak hájí. Pochybení odmítá i dotyčná vyučující.

Videokouči Komety přijde zlatá medaile poštou. Při předávání na něj nezbyla

Brno – Motto, kterého se snaží držet, se mu vymstilo. Na videokouče hokejové Komety Jiřího Horáčka totiž nezbyla zlatá medaile pro vítěze extraligy. „Razím heslo, že je lepší makat, než se někam cpát. Při předávání medailí jsem tak šel na led až poslední a už na mě žádná nezbyla. Musím si na ni počkat, doobjednávala se a dorazí poštou," usmívá se devětadvacetiletý Horáček, další část skládačky, která brněnský tým dovedla k vytouženému titulu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies