Každou žádost o pomoc musí brát vážně. Jsou za to placení. Jejich obětavost je obětavostí profesionála. Dobře že je máme a že na každou žádost o pomoc rychle zareagují.Lidé jsou k nesnázím druhého čím dál lhostejnější. Dokazuje to případ staré paní, která na jaře upadla na tramvajové zastávce a zlomila si nohu. Policie zjišťuje, jestli jí zranění neohleduplným zavřením dveří nezpůsobil řidič tramvaje, ze které vystupovala. Pravdy se možná kriminalisté nikdy nedoberou. Příběh ženy ležící na zastávce však i tak dost vypovídá. Půl hodiny jí nikdo nepomohl. Až pak jí někdo zavolal záchranku.

Půl hodiny není málo. Zvlášť pro starého člověka s bolestivým zraněním. Je to smutná vizitka. Ještě že zraněná někomu nakonec za ten bezplatný telefonát přece jen stála. Epidemie lhostejnosti tak začíná narušovat i propracovaný záchranářský systém. A není jen specialitou Brna. Otřesný případ ze Spojených států, kde lidé v čekárně nechali na zemi několik hodin umírat jednu z pacientek, mluví za všechno.

Stát nakonec možná bude muset lidi naopak motivovat, aby záchranářům volali. Uvidíte zraněného a zavoláte záchranku? Máte nárok na několik tisíc odměny. Uvidíte hořet dům a zavoláte hasiče? Peníze máte jisté. Jen musíte prokázat, že jste ho kvůli tomu sami nezapálili. V době, kdy se vše měří penězi, je to už zkrátka tak. Platit se zřejmě musí i za všímavost k nesnázím jiných.