Vypadá to zatím na nejnadějnější pokus. Na začátku devadesátých let se politická reprezentace rozhodla vrátit značnou část majetku, který byl zabaven po únoru 1948, jeho dřívějším majitelům, případně jejich dědicům. Nenašlo se však dostatek vůle vyřešit i kauzu zabaveného církevního majetku. Vrátily se jen kostely. Nicméně alespoň se na dosud nevydané pozemky a lesy, které mezitím přešly z části do vlastnictví obcí, uvalila blokace, takže až dosud je nelze prodávat.

A to je velký problém. Obce mají velké výměry pozemků, na nichž by se mohly stavět rodinné domky, hřiště či průmyslové zóny, ale nejde to. Proto svaz měst a obcí již dlouhou dobu tlačí na vládu a parlament, ať už problém konečně vyřeší. Návrh prezentovaný ministrem Jehličkou by tyto blokační paragrafy zrušil, stejně jako zbytek zákona z roku 1949 o hospodářském zabezpečení církví. Podle něj na sebe stát výměnou za veškerý majetek převzal povinnost platit duchovní ze státních peněz a starat se o veškerý majetek.

Po zabraném majetku vyhnaných sudetských Němců šlo o druhý největší majetkový přesun v moderních dějinách země.
Jak to dopadlo, vidíme. Stačí si zajet do vysídlených pohraničních oblastí nebo mnohde i do vnitrozemí. Polorozpadlé kostely a fary.

Svým způsobem je to velká politická odvaha stoupnout si před českou veřejnost odkojenou jiráskovsko – nejedlovskými bláboly o hamižné katolické církvi a říct, že by se jí mělo něco vrátit a dalšího více jak půl století něco platit. Proč něco vracet, když to církev stejně nakradla či se k tomu dostala po Bílé hoře?

Není většího omylu. Po Bílé hoře církev nedostala téměř nic, na konfiskátech protestantské šlechty profitovala zase jen šlechta. Velká část pozemkového církevního majetku nepochází ani od obyčejných lidí. Vesměs jde o polnosti a lesy určené církvi již při zakládání vesnic či při založení kostelů.
Projde-li předložený návrh, což je ovšem při současném složení sněmovny nepravděpodobné, bude na církvích, jak se s touto novou výzvou poperou. Už nebudou moci jen napříhnout ruku ke státu a neefektivně mrhat lidským potenciálem, jak se to zhusta děje. A budou moci ukázat, že jsou lepším hospodářem než stát. Stát by tím ukázal, že heslo „Co bylo ukradeno, má být navráceno“ není jen pohádkou pro malé děti.

Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury