V poslední době se lze nejčastěji setkat s názorem, že jde jednoduše o výrobu potravin pro střední vrstvy, které se chtějí odlišit od většinové společnosti. Někteří opakovaně zpochybnili možnost, že by se organické potraviny kvalitou nějak lišily od těch konvenčních. Tomu je však, zdá se, definitivně konec.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se ve zprávě Organické zemědělství a potravinová bezpečnost přiklonila na stranu tohoto tradičně netradičního hospodaření. Podle zprávy bojuje s hladomorem, omezuje změny klimatu a je dobré pro farmáře, spotřebitele i životní prostředí. Posun dozajista souvisí s rozvojem tohoto podnikání na světovém Jihu, k němuž dochází v posledních letech. Produkce organických potravin se totiž rozvíjí už ve sto dvaceti zemích a předpokládá se, že do roku 2012 se obrat na trhu téměř zdvojnásobí.

Předchozí zpráva FAO označila průmyslové zemědělství společně s odlesňováním a vypalováním za příčinu třetiny emisí skleníkových plynů a devadesáti procent emisí oxidů dusíku. Posledně zmiňovaný údaj patrně ještě vzroste, poněvadž množství chemikálií užívaných v průmyslovém zemědělství stále stoupá.

Právě to představuje jeden z největších problémů, které do budoucna zatěžují zavedený způsob zemědělské výroby. Abychom se najedli, je třeba přepracovat velké množství neobnovitelných surovin na umělá hnojiva, pesticidy a herbicidy. Navíc se hospodaření v průmyslovém zemědělství neobejde bez velkých objemů dodatkové energie.

Platí, že ekonomiky by měly kvůli ochraně klimatu usilovat o zvýšení energetické efektivity a snižovat spotřebu neobnovitelných zdrojů. A týká se to v plné míře také potravinářství. Tím spíš, že dosavadní zkušenosti s organickým zemědělstvím v Etiopii nebo Indii ukazují, že je možno zvyšovat výnosy i v podmínkách, kde toho průmyslové zemědělství z důvodu vyčerpání půdy nebo nedostatku dodatečných zdrojů již není schopno.

Protivníkem organického farmaření však vlastně není konvenční zemědělství, schop〜né ve větší či menší míře vstřebávat některé organické postupy. Naprosto neslučitelné je až pěstování geneticky modifikovaných plodin spojené se závislostí na dodávkách průmyslově vyráběného osiva, prokazatelně zvýšenou spotřebou jedovatých chemikálií a nedostatečně prozkoumanými dopady na zdraví spotřebitele. Dnes organické farmaření výrazně ohrožuje znečišťováním úrody modifikovanými geny ze sousedních polí, což i v těch nejpříznivějších případech způsobuje pokles zisků. Uskutečnění monopolistických snah průmyslu genetických modifikací by farmaření jednou provždy úplně znemožnilo.

Autor je filosof a sociolog