Ačkoliv nesdílím katastrofické představy mnohých o tom, že jsme předlužení a hrozí nám ve velkém osobní bankroty, situace se bude v mnoha směrech zřejmě v následujícím období komplikovat. Důvodem jsou rostoucí úrokové sazby, které mohou některým domácnostem výrazně zkomplikovat život. Sazby rostou a porostou především kvůli vzrůstajícím inflačním tlakům. Inflace by se v příštím roce měla dostat na vysoké úrovně jednak kvůli některým neregulačním opatřením, jednak díky daňovým změnám, ale také kvůli trvalejším jevům, jako jsou ceny energií a především ceny práce.

Chtělo by se tedy říci, bojujme proti vysoké inflaci. Cesty určitě existují, mohou být ale hodně nákladné. Jednou z brzd inflace je silná koruna. Ta nyní umožňuje to, abychom měli nejnižší úrokové sazby v celé Evropě. Dobře pro dlužníky, hůře pro exportéry. Ti proti silné měně brojí, protože snižuje konkurenceschopnost jejich produkce v zahraničí. A není tajemstvím, že export je jedním z tahounů ekonomiky, a tedy i růstu blahobytu. Chtělo by se tedy říct, podporujme naše podniky, ať jsou konkurenceschopnější. Nemůžeme-li to však udělat skrze oslabování koruny (bojíme se přece inflace a vysokých úrokových sazeb), musíme umožnit firmám, aby snížily své náklady v jiných oblastech.

V úvahu přitom připadají především mzdové náklady. Jenže snižovat mzdové náklady v době, kdy ekonomika silně roste a nezaměstnaných kvapem ubývá, to je úkol téměř nemožný. Právě naopak, lze očekávat, že odbory budou tlačit na růst mezd a jejich úspěch může vést k akceleraci inflačních tlaků. A jsme opět u vyšších úrokových sazeb. Zdá se, že situace vypadá bezvýchodně a někdo na současný stav chtě nechtě doplatí. Nežijeme si nad poměry? Přece kdybychom se méně zadlužovali, nemuseli bychom se obávat vyšších úrokových sazeb, kdyby podniky tolik nespoléhaly na měnu jako konkurenční výhodu, nevadil by nám silný kurz koruny.

V těchto případech bychom se však měli hůře, protože utrácení domácností a export jsou motorem každé ekonomiky. Hladké fungování tohoto koloběhu ale předpokládá prozřetelné hospodaření státu. Po několika letech ekonomického růstu bychom teď měli mít značné přebytky rozpočtu, které by nám sloužily jako polštář pro horší časy. Místo toho je úspěch, když deficit státního rozpočtu stlačíme pod sto miliard. Ne utrácení domácností, ale dlouhodobé podplácení voličů vládami je tím, na co můžeme v budoucnu zle doplatit.

Autor je finanční analytik