Případ takzvané Kubiceho zprávy, která poukazovala na prorůstání zločinu do struktur společnosti a politiky například. Za etiku je u policie vydávána subalterní poslušnost, zatímco angažmá v boji proti prorůstání mafie do struktur politiky je považováno za nežádoucí. Dnes už je Kubice pryč, takže účelu bylo dosaženo.
Nahořklou příchuť falše má i Výbor pro slaďování osobního a profesního života se zaměřením na stabilitu rodin. Tady poslanci udělali kozu zahradníkem. Šéfem toho výboru je totiž Lucie Talmanová, poslankyně za ODS a místopředsedkyně sněmovny Parlamentu, která by mohla být úspěšnou poradkyní v tom, jak rozvrátit rodinu. Nemíním moralizovat, ale proč právě tato dáma musí být předsedkyní právě tohoto výboru? Ostatně, její názory svědčí o naprosté nekvalifikovanosti pro tuto funkci. Jedna z jejích slovních a mentálních perel je přímo v rozporu s prioritami Evropské unie. „Otcové na mateřské působí velmi směšně a jejich společenské uplatnění je na nedůstojné úrovni,“ řekla Talmanová.
Skvělý příklad pokrytectví a doslova verbálních salt nám předvedl i primátor Bém, když se vyjadřoval k projektu Národní knihovny architekta Kaplického, od jednoznačné chvály k naprostému odsouzení. Zlí jazykové tvrdí, že chtěl zůstat věrný názorům svého šéfa na Hradě, který se jako na potvoru vyjádřil poněkud později než primátor.
Prezident neměl v tu chvíli evidentně pochopení pro své papenheimské. Podobných příkladů ze současnosti lze uvést desítky. Nejsou náhodné, mají svůj smysl a záměr: mást lidi, aby dali pokoj a nepletli se do čeho nemají. Opak smyslu občanské společnosti.
Když v roce 1968 vstoupila vojska varšavské smlouvy do Československa, aby takzvaně učinila přítrž kontrarevoluci, byla následně spousta lidí dotazována v rámci prověrek, jaký mají názor na vstup vojsk. Byli i tací, kteří řekli: „Je to sprostá agrese, která nemá obdoby.“ Většina ovšem v té lži zůstala a mlčela i k normalizaci, jež následovala. Myslím, že pocity frustrace zažívali pak nejen ti, kteří nemlčeli, ale i ti, kteří mlčeli, ať už měli důvody jakékoliv.
Neměli bychom připouštět nic podobného. Bohužel, lžím a pokrytectví se daří, což je jeden z důvodů obecné pasivity občanů vzhledem k politickému dění. Je to opravdu podobný stav, jaký tu panoval za normalizace. Aspoň my, normální lidé, bychom měli nazývat věci pravými jmény. To je první krok k fungující občanské společnosti.
Autor vede Společenství Romů na Moravě
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditFrustrace z pokrytectví
KOMENTÁŘ - V poslední době stále častěji setkávám s tím, že věci nejsou nazývány pravým jménem a pokrytecky se vydávají za něco jiného. Je možné to nazvat traumatem současnosti.
Karel Holomek
|
Foto: ARCHÍV