Děti tu dělají nepořádek a lidé z okolí si stěžují. Nájemníci tu zase žijí bez vody, tepla a elektřiny. Majitel sice svoji hrozbu později stáhl, tím ale není vyřešený problém. Nemíním rozebírat oprávněnost stížností majitele a sousedů nebo jakkoliv omlouvat nájemníky, kteří nedokáží své děti vést k pořádku a kázni.

Tato nepříjemná událost mne přiměla k zamyšlení, zda přece jen není něco pravdy na tvrzení řady lidí o tom, že za komunistů se žilo lépe. Tohle by se totiž tenkrát stát nemohlo. Ovšemže jsem tu kacířskou myšlenku okamžitě zavrhl, ale červ pochybností hlodal.

Jak je možné, že za komunistů se takové věci neděly? Jak to, že policie dokázala udělat pořádek, možná hlava nehlava, ale to bych jí v tomto případě nezazlíval. A jak to, že dnes to policie nedokáže, nebo dokonce dává od toho ruce pryč? Známe mnoho jiných a podobných případů, kde to dopadá naprosto stejně. Čím to je?
Lámu si hlavu a hledám, kde došlo k chybě. Těch chyb je víc a je skoro zbytečné je vyjmenovávat. Byly už mnohokrát a na mnoha místech řečeny: chybu dělají rodiny, které neznají a nechtějí znát nic o sousedském soužití a zanedbávají výchovu svých dětí.

Chybu dělají úřady, které neuvážlivě prodávaly své domy soukromníkům, kteří nemohli vědět, jak si počínat v náročném postavení majitele, který má povinnost i pečovat o blaho svých nájemníků. Chybu dělají soudy, které rozhodují striktně podle zákona, když jeho základní myšlenka jim uniká. Chybu dělají radnice, které nespravují svůj obvod v zájmu svých občanů, ale naopak jej svými rozhodnutími ničí. Chybu dělá policie, která nechce šlápnout vedle, a proto raději neudělá nic, co vyloženě nemusí.
Z těch chyb ale vzniká problém: na ulici skončí s rodinami i děti! A to by se v demokratické společnosti stávat nemělo.

Komunisti by to nepřipustili, to vím jistě. Administrativní cestou by tomu zabránili, především ve svém zájmu, protože by to poškodilo jejich pověst. A na té jim záleželo více než na právu a spravedlnosti. Ale nájemníkům to prospělo.

Proč to šlo za komunistů? A proč to nejde dnes, když máme demokracii?

Autor vede Společenství Romů na Moravě

Karel Holomek