Jedná se o dovršení několikaletého boje tamějších správních úřadů a zdravotníků proti kouření. Zápasu zcela správného, jelikož v jinak sladké Francii přijde kvůli kouření nazmar na sedmdesát tisíc lidských životů ročně.

Dle údajů České koalice proti tabáku nemoci způsobené kouřením tabákových produktů každý rok zapříčiní v Česku osmnáct tisíc úmrtí. Avšak nemusíte být přímo kuřákem, i tak se vám cigarety, respektive jejich kouř, mohou stát osudnými. V Česku každoročně zmaří pasivní kouření více než patnáct set lidských životů. Jak si v médiích správně povšiml exposlanec Janeček, v důsledku pasivního kouření zemře téměř dvojnásobný počet lidí, než kolik jich je obětí automobilových nehod na silnicích. Pasivní kouření způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní, tedy především kardiovaskulární, nádorová a chronická plicní onemocnění.

Je smutné, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou sice tři čtvrtiny dospělé populace nekuřáci, s nadsázkou možno říci, že jde nikoliv o nadpoloviční, ale přímo ústavní většinu, avšak naše vágní zákony regulující kouření na veřejnosti vycházejí vstříc kuřácké menšině! Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami sice již od počátku roku 2006 (sic!) zakazuje kouření v restauracích, avšak velice laxním způsobem.

Mohli bychom srozumitelně zakázat kouření jako jinde v Evropě, my jsme však řekli Ne! Raději jsme to udělali typicky po českomoravsku, vlk se nažral a koza zůstala celá. Ve výsledku se ve většině kaváren kouří vesele dál.

Zajímavým fenoménem je takřka švejkovské pojetí vypořádání se některých restaurací s povinností mít zřízeny nekuřácké prostory. Leckde mají nekuřácký salonek s celodenní rezervací, takže nekuřák je nucen stejně usednout mezi kuřáky.

Existuje sice několik málo světlých výjimek v podobě podniků, ve kterých si uvědomili, že nekuřácké prostředí jim přitáhne nové hosty, ale jedná se pouze o příslovečné kapky v moři kouře. Inu, přesvědčujte kamarády, aby jeli „na jedno“ přes půl města do nekuřácké provozovny.

Na závěr jeden pracovně-právní šleh. Divím se pracovníkům v pohostinství, že se rázněji neozvou proti krajně nezdravému pracovnímu prostředí, jemuž jsou denně vystaveni. Právo je tu na jejich straně.

Autor je právník