Muži xenofóbních názorů by teď určitě nevadilo, pokud bych zmínil košer židovské přísloví, že peníze jsou špatné, pokud jsou cizí. Byla to přeci jasná kampaň závistivců, kteří Čunkovi nemohou odpustit příkrý vzestup do výnosných funkcí!

Rozpakům nevzdělaného senátora se nedivím. Svého času nedokázal rozlišit mezi penězi čistými a špinavými ani národohospodář Václav Klaus, autor věhlasné sympatie mířené ke svému harvardskému kolegovi. Klaus tenkrát zvolal: „Více Kožených!“

Autenticitu a nosnost těchto hlubokých úvah potvrzuje Vsetíňan Čunek. Borec rétoriky a argumentace, který zřejmě i suchý chléb utrhával početné rodině a ženě na mateřské od úst, aby ušetřil nemalé částky. A tváří se, že je skutečnou obětí nenávistné kampaně, stejně jako kdysi počestný Stanislav Gross. Je proto nanejvýš zarážející, že při svém finančním umu a důvěryhodnosti k opatrování cizích milionů, přestal spravovat mocné toky evropských peněz.

Jiří Čunek může být vcelku spokojen. Jeho vyšetřování je sice obnoveno, ale zapomeňte na něj, neboť přirozeným chodem věcí brzy zajde na úbytě. Dokázal si navíc, že je chlap. Vydržel, ač s vydatnou pomocí, mnoho. Není divu, má na to nejlepší školy. Patří ke generaci vycepované časy „koženými a železnými“, k pokolení zlatokopů první poloviny devadesátých let, revolučních gard vyzbrojených hmatatelným náboženstvím neviditelné ruky trhu.

Zrodil se v údobí krizí, po demisi Miroslava Kalouska, v éře čerstvě potvrzené bahamské jistoty desetinásobku a drahé televize Nova.

Sám se stal supernovou. Zazářil prastarým umem z časů, kdy vůdcové radili stěhovat Romy na Ukrajinu. Oslnil ohni na náměstí. Nyní je snad soudným nad slunce jasné, že jeho katapultáž vynesla do popředí strany vyhořelé palivo.

Lidovci se svojí stranickou disciplínou (která je vidět snad jen u komunistů) konečně doporučili svému bojovně zatvrzelému bojovníkovi, aby zařadil na jednání vlády zpátečku. Čunkův zápas vypadá bezmála na lidovecké Waterloo.

Mladí idealističtí členové dlouhodobě volají po znovuvymezení strany na základě ověřených hodnot, neboť její elity se téměř nemění a KDU-ČSL se zmítá v ideové křeči. Mezi politology zesilují varování před skutečným návratem ke kořenům partaje a také před moravskou regionalitou.

Autor je politolog