Ale měl-li pořad hlavní smysl ve výroku šedé eminence Miroslava Šloufa o návratu expremiéra do politiky, mění to zásadně situaci. A to pomíjím kauzu s vystřihnutým poděkováním Šloufovi, ta už byla mediálně řešena hned po jihlavské premiéře filmu.

Ostentativně spokojený důchodce z Vysočiny ukazoval v dokumentu českému světu, že ví, že zná, že stále umí, ale už nechce.

V poklidu čte dávno nakoupené stohy knížek a teletext, odmítá tištěné noviny, uveřejňuje memoáry a miluje svou ženu, s níž nemá společnou domácnost. Straní se těch strašných otrapů ze stranických sekretariátů. Jejich rozhodování ovlivňuje výjimečně a okrajově, z chalupy, televizním showmanstvím, do něhož se novináři údajně pozvali sami.

Miloš Zeman, nejdříve liberál, jenž kdysi ctižádostivě vystihl volbu předsedy sociální demokracie – doprovázený nezbytnou sklenkou něčeho ostrého a hořící cigaretou – ne〜ustále v dokumentu citoval nebo byl citován. Prostřednictvím vzpomínek Jak jsem se mýlil v politice přišla řeč i na filokomunistu Zdeňka Nejedlého. Jaká náhoda! Historika a muzikologa, ministra školství, milovníka Smetany, Masaryka, Jiráska, husitské revoluce, národního obrození, rodného kraje, Lenina a ruštiny. Zeman ho na odpočinku evokoval dávno.

Předal ale někdo Miloši Zemanovi a jeho obdivovatelům ze sociální demokracie lidovou moudrost poválečných let? Tenkrát se říkalo: „Kdyby tak bylo více jedlého a méně Nejedlého“.

Po premiéře filmového dokumentu na festivalu v Jihlavě bývalý premiér bonmoticky podotkl, že ve filmu bylo hodně Zemana a málo Vysočiny. Obvyklou zaměřenost na sebe sama tak stárnoucí prognostik jakoby kouzlem proměňuje v láskyplnou vlastivědu.

Lze se tedy těšit na zpřístupnění modré Ostravy Mirkem Topolánkem, černého Zlína Jiřím Čunkem, na obdobně citlivé čerešňové jižní Čechy v podání komunisty Vojtěcha Filipa?

Miloš Zeman vděčí kopcovitému kraji za mnohé, neboť jako unavený vůdce bleskově regeneroval právě tam. Jenže to už je minulost. Kéž by mu ten kraj dal poznovu energii k ráznému rozhodnutí, tedy k definitivnímu odchodu do penze.

Autor je politolog