Ženy jsou na tom hůř. Když se narodíte jako člověk, co má prsa a dělohu, začnou vás už jako novorozeně navlékat do růžových dupaček a rozplývají se nad tím, jak milý máte hlásek. I když řvete stejně silně jako kluci, nikdo si to nepřipouští. Pak vám koupí barbíny, stříbrnou hůlku pro vílu a panenku v kočárku. Nepomůže vám, že váš bratr už dávno staví stavby z lega, montuje Merkura a leze po stromech. A tak se držíte zpátky, protože babičky a tetičky a učitelky a učitelé vám pořád opakují, co smí a co nesmí správná holka. Kluci nebrečí a holky nemají rozbitá kolena a ostré lokty. Začnete si hledět těch panenek. Aby byly nakrmené, oblečené a nebrečely.

A pak jste najednou vdaná a ty ostré lokty vám chybí. Nechápete, proč, když děti onemocní, staráte se o ně vy a ne váš muž. Protože vydělává víc, to dá rozum. A proč? Protože má vyšší vzdělání. A proč? Protože měl od mala kuráž někam to dotáhnout. Nikdo ho nedržel zpátky.

Až se vám narodí dcera, vnučka, neteř, sestřenice nebo jiný člověk, co bude mít prsa a dělohu, dodávejte mu kuráž už od malička. Pro její šťastný život je to mnohem důležitější, než růžové dupačky a mašle v copech. Holčičky mají totiž stejná práva jako chlapečkové.