Vykrmený vepř, odejitý Čunek a ňadra

Tak třeba ta ňadra. Přijela do Brna. A jsou barevná. A slavná. Jsou k vidění ve Vaňkovce a pózují tam pro dobrou věc, rozuměj pro charitu. Exponátů je zakázáno se dotýkat, což je škoda, samozřejmě pro tu charitu, protože kdyby se na ně mohlo sahat, lidé by si jistě rádi připlatili. Otázka je, kdy do Brna dorazí slavné části mužských těl. I mužská poprsí by se dala docela slušně uplácat. V jejich chlupatých porostech by se výtvarně dařilo lecjakým pralesům.

A nebo by nějaký odvážný inovátor mohl vymodelovat slavná mužská pozadí. I politiky by mohl zapojit. Takové pozadí Jiřího Čunka s otiskem boty, která ho čerstvě vykopla ze Strakovy akademie, by určitě na charitu vydělalo víc než dost. Pardon, Čunek odešel sám, ale kdyby neodešel, musela by se ve vládě najít alespoň jedna odvážná bota, která mu s tím pomůže. Protože jinak by ta vláda taky mohla díky Čunkovi padnout. I když na odvahu obzvláště modrých a zelených bot ve vládě se příliš spoléhat nedá.

Ostatně i komunální politika by mohla mít svoje charitativní pozadí. Bývalý starosta Starého Lískovce Petr Hudlík by mohl být vymodelovaný s naditými pytli peněz na obou půlkách. I když by se do nich asi nevešlo všechno, co stihl za dobu svého úřadování rozdat bez platných smluv.
Paní Hedivka, kterou vykopal archeolog Čižmář po sedmi tisících letech ze země, zatím žádná ňadra nemá, zato má duté nohy a potenciál vyprávět o starých časech. A to je mnohem cennější odkaz, než pro příští generace nechají všchni Čunkové, Hudlíci, a všechna barevná ňadra dohromady.

Železný muž Kamil Ryml přežil srážku s Pendolinem. Mimochodem Pendolino, stejně jako ostatní vlaky, budou od ledna jezdit podle nových tarifů. Podle mluvčího Českých drah tak některé spoje zlevní, některé zůstanou stejně drahé jako dnes a některé zdraží. Nám obyčejným cestujícím tak nezbude než doufat, tuhle srážku přežijeme alespoň stejně tak dobře, jako přežil tu svoji pan Ryml.

Kdo nepřežil, byl ten vykrmený vepř, kterého v Troubsku minulý víkend zapíchli. Nadělali z něj jitrnice, jelita, polívku i řízky. Což je věc, která se v době supermarketů jen tak nevidí. Ani nejí. Pryč jsou ty časy, kdy lovci běhali po lesích a po zasněžených pláních a metali oštěpy proti zvěři, co před nimi prchala a bojovala o život. Ne že by vesničtí vepříci mohli po dvorku nějak zběsile prchat. Rozhodně je ale jejich smrt mnohem přirozenější než pásová výroba vepřových plátků zabalených na polystyrenovém tácku.

Jeden vykrmený vepř, jeden odejitý Čunek, jedna vykopaná Hedvika, jeden neuvěřitelně zachráněný lidský život a bezpočet pomalovaných ňader.

Kéž nám ta úroda pozitivních událostí vydrží i na příští týden.