Podobně jako v nás stále žije válka a latentní obviňování Němců, žije v nás i duch komunizmu. Za ten ale nemáme koho obviňovat. Nebyli jsme všichni disidenti.

Kdybychom byli, nevydržel by komunismus čtyřicet let. Je ale propastný rozdíl mezi člověkem, který totalitu akceptoval, aby přežil, a mezi příslušníkem StB, který ji spoluutvářel. A je skandální, když takový příslušník dnes šéfuje přestupkovému oddělení na radnici Brna-střed, nebo když zakázky rozdělované tou samou radnicí získávají firmy, které vedou bývalí příslušníci StB.

Na jedné straně stojí disidenti, těch necelých devatenáct set signatářů Charty 77, na druhé straně nomenklaturní šéfové a mezi nimi ta obrovská masa lidí, kteří se jen snažili žít a přežít. Kdo zaslouží trest? Argumentem většiny bylo: „Děláme to kvůli dětem.“

Právě kvůli dětem ale chartisté odmítali žít ve lži a riskovali výslechy a vězení. Členové StB, kteří tvořili tehdejší vládnoucí garnituru, ji teď tvoří zase. Netrestáme je. Protože bychom tím museli sami sobě položit otázku, na které straně jsme tenkrát byli my sami. Nemohli jsme být všichni disidenti. A nebo ano?

Teprve až se proti podobným lidem zvedne vlna veřejného odporu, budeme moci naši demokracii považovat skutečně za dospělou. Možná by ale stačilo, kdyby dospělo vedení brněnské radnice.

Čtěte: Brno-střed: zakázky pro StB