Bitvu vyhrál Napoleon, který ji považoval za své nejskvělejší vítězství. Jeho armáda měla třiasedmdesát tisíc mužů. Proti ní stálo pětaosmdesát tisíc spojenců. Přesto Napoleon vyhrál, měl totiž svoji strategii.

Britská spisovatelka Jeanette Winterson napsala knihu s názvem Vášeň, ve které vystupuje klučina Henri, kuchař Napoleonovy armády. Popisuje tažení ke Slavkovu i zimní výpravu do Ruska. V té knize jde samozřejmě o lásku, ale o Napoleonovi se tam člověk dozví hodně, byť je to beletrie a ne encyklopedie vojenské strategie.

O zimě a o bitvách, o tom, co jedl Napoleon a co vojáci, o dezertérech a o markytánkách. O touhách mužů, kteří chtěli domů a skoro žádný z nich se tam nedostal. O touhách žen, které zemřely na podchlazení nebo na to, že musely být po vůli kdekoli a kdykoli.

Je co slavit takhle na začátku adventu u Slavkova? Ona ta naleštěná děla na vrcholku Santon nad Telnicí, ty parády s uniformami a nadšené šiky, co si hrají na vojáky, totiž jakoby mimochodem oslavují bitvu, která zničila touhy dvaceti tisíc životů.

Napoleon Bonaparte dovedl na smrt tisíce lidí. Připadá nám to romantické, protože měli na sobě barevné oblečky s mosaznými knoflíky a na hlavách čepice s chocholem. Byla to ale válka jako každá jiná.